Soubor povídek Víta Kremličky nazvaný Amazonské Medy a opatřený podtitulem Vyprávění amerykánských Yndův se podstatně odlišuje od autorovy dosud známé převážně básnické tvorby. Kratší texty prozaické, autorem označované spíše za básně v próze, jsou psány jakoby archaickým experimentálním jazykem. Vycházejí dílem z Kremličkovy fantaskní imaginace, částečně jsou odrazem mýtů přírodních národů. Kremlička však mýty nevykrádá, používá jen jejich formu. Obsah a jeho reálie - osoby, místa a děj - jsou jeho vlastním dílem. Příběhy mají ještě jeden rozměr, a ten spočívá v podprahovém srovnávíní světa minulého s moderním, ekologickým a sociálním apelem, upozozněním na mizející hodnoty, kterých se současné lidské společenství velmi snadno vzdává. Nová kniha Víta Kremličky nám připomíná pohádkový svět a jako taková jistě dokáže přimět k zamyšlení nejen dospělého, ale i dětského čtenáře.

Poslední próza fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého (1965-2007) je textem v pravém slova smyslu ultimativním. Levé evokuje v knize sebevraždu přítele, o jehož životě podává zprávu. Vyprávění se odvíjí v druhé osobě a jeho leitmotivem je soudržnost lidského života, jevícího se zde jako sled bezvýznamných událostí, jimž teprve smrt dotyčného dává zhodnocující narativní rámec. Metafikční okolnosti prózy jsou mrazivé: deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé bere život.

Důvodem legendární cesty „lovce kaktusů“ Alberto Vojtěcha Friče (1882–1944) do Mexika v roce 1923 bylo pátrání po léčivých účincích kaktusu zvaného peyotl, který odedávna používají indiáni Tarahumarové a Huicholové ke svým rituálům. Studie osobitého botanika, etnografa a člověka s vyhraněnými názory i životními postoji představuje dobovou sumu vědeckých poznatků o těchto nedostupných a záhadných rostlinách, dnes botanicky určených jako rod Lophophora, i jeho vlastní zkušenosti a přínos světovému výzkumu. Je příkladem nadšení a vytrvalosti amatérských badatelů, kteří jsou často odměněni velkými objevy, otevírajícími vědě nové horizonty.