Ivan M. Jirous byl od svatby s Julianou Jirousovou, dcerou malíře Otto Stritzka a vnučkou nakladatele Josefa Floriana, v roce 1976 do roku 1989 z politických důvodů čtyřikrát vězněn. Po dobu odloučení, které trvalo sedm a půl roku, se stala jejich jedinou pravidelnou komunikací korespondence. Přestože byla kontrolována a tematicky i formálně omezována cenzurou, je soubor 357 vzájemných dopisů z let 1977 až 1989 nabitý láskou, zprávami o dění, poezií, kritičností i humorem a společnou vírou. Celkem 231 dopisů Juliany Jirousové, zpřístupněných zde poprvé, tvoří živý obraz undergroundového společenství i vesnické pospolitosti ve Staré Říši. Těžištěm knihy jsou vzájemné dopisy z let 1981–1985, kdy Juliana Jirousová líčí svému muži vyrůstání dcer Františky a Marty a Ivan M. Jirous posílá domů pohádky a říkanky později sebrané do knihy Magor dětem (1986) a básně ze vznikající sbírky Magorovy labutí písně (1985). Současná edice nově obsahuje nedávno objevený soubor šestadvaceti Jirousových dopisů z let 1988–1989 a spolu s listy jeho ženy z téže doby i dětské dopisy dcer Františky a Marty.
Grafička Jana Vahalíková do knihy zakomponovala kresby Juliany Jirousové a jejích dcer i ukázky rukopisů všech pisatelů. Obsáhlou publikaci v závěru doplňuje historický doslov Tomáše Bursíka, ediční poznámka, komentář editorek Daniely Iwashity, Petry Poukarové Klimešové a Marty Kordíkové, rejstřík citovaných děl, jmenný rejstřík a mapa Staré Říše.

Román Tišitel (1964) je druhou částí volné „trilogie čekání“ Antonia di Benedetta (1922—1986), jednoho z nejoriginálnějších argentinských spisovatelů 20. století. Leitmotivem prózy, jejíž děj se odehrává, jak Di Benedetto říká, „v jakémsi městě v Jižní Americe, v pozdní poválečné době“, je hluk, který bezohledně prostupuje všemi a vším a tvoří tak jistý řád reprezentující svět. Bezejmenný vypravěč vede obsesivní a nikdy nezavršený boj proti jeho působení, které v něm přerůstá až ve vědomí jakéhosi ontologického prokletí. Marnost úsilí o jeho eliminaci, jíž nelze jakoukoli zákonnou cestou dosáhnout, podtrhuje erozi osobních vztahů a konečné ztroskotání hlavního hrdiny.

„Mezi argentinskými spisovateli je Di Benedetto jedním z mála autorů, který dokázal vypracovat svůj vlastní styl, založený na přesnosti a úspornosti, a který navzdory své lakoničnosti a zdánlivé výrazové chudobě přechází mezi mnoha nuancemi a odstíny, od hovorových po reflexivní, od popisných po lyrické, a činí tak s překvapující účinností.”— Z předmluvy Juana Josého Saera

Kratší román německého spisovatele Arno Schmidta (1914–1979) líčí ve stylu „fotografického alba“ erotický prožitek ich-vypravěče během krátké dovolené u jezera Dümmer v Dolním Sasku. Próza Jezerní krajina s Pocahontas je doplněna třemi kratšími povídkami z let 1957–1959 Školní výlet, Bubeník u cara a Druhý měsíc a růžové oči, které jsou typickými ukázkami Schmidtovy nápaditosti a schopnosti jazykem plným nečekaných a poetických asociací přesně vypozorovat a popisovat realitu.