Čertova babička je beze spolu Váchalovou nejopulentnější poctou krvavému románu. Kromě nezbytných žánrových ingrediencí (senzační odhalení, fantastické vynálezy, primitivní antisemitismus, náhlé zvraty, zpustlé krásky, láskyplná objetí, agenti, prostitutky, zločiny, intriky, tajemství, zednáři, pomluvy, chudina, zrady, šlechtici, láska, nemoci, spiknutí, romantika, měšťáci, piráti, podvody, politika, kněží, vzdálené země, šílenství, drahocenné šperky, hříčky, narážky, archaismy, fonetické přepisy, germanismy, novotvary, vulgarity) je tento román napěchován erotikou. Jako by každá z jeho 1064 stran – s výjimkou první, legionářské části, která se obdobně náruživě vypořádává s frustrací z politického a společenského klimatu první republiky – byla vytržena z atlasu či slovníku lidské sexuality. Velmi šťavnatým jazykem a na nejrůznější způsoby se v něm souloží, na soulož myslí nebo o ní hovoří téměř pořád. Bezuzdně a bez jakékoli cenzury, že i pro dnešního čtenáře jsou některé scény daleko za hranicí snesitelnosti.
