Knihkupectví Ostrov

Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

Pátá prozaická kniha Mileny Slavické je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky psaný formou fiktivních dopisů psaných anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat. Slavická mistrovsky pracuje s aluzemi a mnohovýznamovostí. Text je literárně vytříbený, s hlubokým filosofickým a existenciálním přesahem. Je introspektivní, meditativní a intertextuální – odkazuje mimo jiné na literární, filosofické a historické myšlení takových osobností, jako byli Hannah Arendtová, Simone Weilová, Klaus Mann, Sylvia Plathová další.
Rukopis osciluje mezi subjektivními reflexemi a dialogy a úvahami nad dějinami 20. století.
Prozaička a historička umění Milena Slavická (* 1949) působila jako kurátorka výstav současného českého a zahraničního umění a jako editorka a vydavatelka knih, katalogů a sborníků. Je autorkou knih UB 12 a Flug-Entfernung-Verschwinden. Konzeptuelle Moskauer Kunst.

Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let. Sotvakdo jiný z ruských básníků, nikoli jen těch ze Solženicynovy generace, vylíčil vítězného vojína jako normálního člověka s hříšnou duši. Z legendárního ruského hrdiny se tu stává i kořistník, násilník a posléze i kajícník a v podtextu závěrečného poslání i pacifista. Jde o specifické dílo nejen pro autora, který se sám války účastnil, ale i pro celou ruskou poezii. Svědectví důstojníka sovětské armády z druhé světové války je bohužel znovu aktuální.