Knihkupectví Ostrov

Próza Popis jednoho zápasu je prvním Kafkovým rozsáhlejším literárním pokusem, který se dochoval. Je to typ experimentální literatury, avšak ne ve smyslu programového experimentu, jaký známe ze soudobého i pozdějšího modernismu a avantgardy. Autor si tu – chtěje zachytit vnější, ale především svůj vnitřní svět naprosto přesně a autenticky, bez ohledu na literární konvence a vzory – doslova zkoušel, jak, či zda vůbec, dovede vyjádřit to, co vidí, i své nálady, afekty, zážitky, ale také, v neposlední míře, své fantazie a sny.

Popis jednoho zápasu dává možnost nahlédnout do počátků procesu, v němž krystalizoval Kafkův specifický, ve 20. století s ničím nesrovnatelný způsob psaní a znázorňování světa. Celý text pozůstává z řady víceméně samostatných úseků bez vzájemné souvislosti, která by ukazovala na nějaký jednotný ideový záměr nebo dějový plán. O psychologické motivaci jednání postav nemůže být řeč, postavy nepředstavují žádné pevně dané charaktery. Ani sám vypravěč v první osobě není uchopitelný jako jednotná instance.
V atmosféře textu lze vysledovat zřetelný pocit ohrožení, ale není to spíš nespokojenost sama se sebou, pocit trapnosti z vlastní existence? Zřejmé je, že na takové otázky se Kafka svým textem nesnaží dávat žádné odpovědi; pouze konstatuje jisté stavy, podává „popis“. Což platí pro celé vydávané životní dílo.
Popis jednoho zápasu je z tohoto hlediska prvním vyjádřením toho, že Kafka přikládal svému „psaní“ přímo existenciální závažnost: psaní pro něj byla životní potřeba či nutnost, jediná činnost, jež ho cele naplňovala; takové naplnění mu, jak si postupně uvědomoval, nemohlo poskytnout povolání, manželství, společenské postavení či jiné konstanty života. Účelem (a pro něj samého zdůvodněním) již tohoto raného textu tedy pro něj nebylo napsat kus literatury, nýbrž „popsat“, tj. sepsat si z duše všechny možné obavy, nejistoty a nenaplněné potřeby, s nimiž se nedokázal vyrovnat v reálném životě. Kafka tedy nepsal, aby oslovil čtenáře, nýbrž psal takříkajíc pro sebe – a úžasný, dodnes nevysvětlený paradox jeho odkazu je, že tím svým psaním pro sebe oslovil a hluboko zasáhl tolik čtenářů jako málokterý spisovatel 20. století.
Kategorie
Beletrie

Milan Kopřiva (1929–1997) patřil bezesporu k našim nejlepším knižním úpravcům, ale publikace věnovaná tomuto archaizujícímu novátorovi zde doposud chyběla. Kniha Bez slávy a fanfár se pokouší toto prázdné místo zaplnit, a to jak prostřednictvím esejistického úvodu Karla Halouna, který se zamýšlí nad tím, čeho se to vlastně v oblasti knižní úpravy Kopřiva dopouští, tak rozsáhlejším komentářem Jaroslava Tvrdoně (editora svazku) k vybraným Kopřivovým úpravám knižních edic i k některým jednotlivým publikacím. Přílohy pak obsahují kratší texty Kopřivových současníků (Karla Fabela, Bohuslava Holého, Petra Hory-Hořejše) věnované jeho osobnosti a dílu a rovněž vybrané texty samotného Milana Kopřivy, které se týkají jeho řemesla a také reprezentují jeho novinářské období po roce 1989.

Brněnský rodák Oskar Spielmann (1901–1974) patřil k významným, dnes pohříchu zapomenutým česko- německým malířům židovského původu. V roce 1926 úspěšně absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Po pěti letech aktivního uměleckého působení na brněnské výtvarné scéně však v létě roku 1931 odcestoval na studijní pobyt do Alžírska a tato země se mu až do roku 1965 stala novým domovem. Severoafrický pobyt zcela zásadně ovlivnil jak obsah a podobu jeho umělecké tvorby, tak i vnímání jeho identity. Ta je však ještě složitější, neboť roku 1940 přijal francouzské občanství a závěr života prožil jako pied noir v jihofrancouzském Toulonu. Když se Spielmannova díla vytvořená na severu Afriky objevila koncem třicátých let v Brně, Praze a Bratislavě, ne všichni recenzenti a návštěvníci výstav znali jejich autora. Z perspektivy Střední Evropy se jim otevíralo něco velmi neobvyklého. Svým poetickým viděním skutečnosti dokázal Spielmann záhy oslovit nejen středoevropské publikum, ale především alžírskou společnost koloniální éry, která jeho subjektivní interpretace severoafrických reálií přijala a exportovala je jako součást kulturního produkce regionu do metropolitní Francie. Okouzlení snovými světy Oskara Spielmanna přetrvává dodnes a jeho návrat do kontextu českého umění je zásadním kulturním přínosem i nápravou historické křivdy.