Generační román známého grafika se odehrává v domově důchodců mezi čtyřmi sedmdesátníky různých osudů a profesí. Vedle vzájemného škorpení, způsobeného převážně stařeckým marasmem a nedůtklivostí, se postupně informují o peripetiích svých životů, navzájem spojených pouze tím, že jejich větší část se odehrála v ponurých kulisách po přepadení Československa následovaném „reálným socialismem.“ Politická situace ale dávno nepatří k prioritám jejich životů, neboť se obracejí především k minulosti osobní a trápí se tím, co je bolí a co v životě pokazili. Brilantní literární práce černého humoru, zoufalství i soucitu.

Citát:
„Ostatně pokud má bejt tahle procházka, jako ostatně všechny procházky, který za něco stojí, zakončená návštěvou pohostinskýho zařízení, je pro ni odpoledne mnohem příhodnější doba. Lejt do sebe pivo před obědem je sice takový mladistvý, ale v tomhle případě bude lepší se přidržet toho, co se víc hodí k našemu současnýmu věku. Pijete doufám pivo, pánové?“ ukončil krátkou úvahu o smyslu a průběhu procházek pan Novák s výrazem, který naznačoval, že případná záporná odpověď by ji mohla významně pokazit. Těkal teď pohledem mezi tvářemi pánů Žáčka a Fleissiga, kteří místo odpovědi pokyvovali na znamení souhlasu hlavami.

Název Disiecta membra dal básník a překladatel Jan Zábrana (1931–1984) svým deníkovým zápiskům z let 1970 až 1984. Tyto texty tvoří jedno z nejdůležitějších a literárně nejpůsobivějších svědectví o životě v tehdejším Československu. Zábrana v nich velmi otevřeně zachycuje zničující dopad třicetileté politické zvůle na svou rodinu, českou společnost a kulturu. Zápisky obsahují též pronikavé úvahy o literatuře, lidské odpovědnosti a osobní integritě člověka.

Přítomný svazek vybírá ze zápisků Disiecta membra – deníkového celku, poprvé vydaného jako součást obsáhlého výboru Celý život – nejdůležitější vzpomínkové a úvahové texty. Nabízí tak čtenáři koncentrovaný vstup do myšlenkového a tvůrčího světa autora, jehož reflexe neztratily ani po desetiletích nic ze své syrovosti a naléhavosti.

Co chci a budu dělat? Budu psát, třeba jen málo, třeba jen útržky a nesouvislé záznamy, ale nebudu psát ani jediné slovo předem kastrované tak, aby prošlo cenzurou.
1974

Literatura je paměť lidstva. Proto s ní mají takové potíže a stálé nepříjemnosti tyrani všeho druhu, policejní státy, které se prohlašují za socialistické, a dokonce i pouzí lháři a hlupáci.
1973

Povídková kniha Válka jsme my obsahuje deset dramatických příběhů Čechů a Slováků, zasazených do širokého časového rámce od druhé světové války přes Indočínu a Vietnam až po Afghánistán. Některé jsou inspirovány skutečnými osudy, jiné jsou fiktivní, všechny jsou však ukotveny v historických reáliích, které se odehrály, nebo se odehrát mohou.
Jak říká autor knihy: „Válka změní vše. Zažere se vám pod kůži, dostane do žaludku, změní se v nekonečnou noční můru. A je jedno, zda se odehrává na druhém konci světa, za humny, nebo na vlastním dvorku. Je všudypřítomná. VÁLKA JSME MY. Vždy tomu tak bylo a bude.“