Perecova novela Co je to tam vzadu na dvoře za kolo s chromovanými řídítky? (1966) vychází z oulipovské tradice „potenciální literatury“ a na první pohled se vyznačuje rozvernou hravostí, jazykovou komikou i formální vytříbeností. Čtenářovu pozornost neudržuje ani tak příběh, líčící peripetie vojína s nezapamatovatelným jménem, jehož nejdramatičtější momenty autor rozmělní opakováním bezvýznamných detailů, jako spíše styl samotný. Text totiž obsahuje téměř všechny myslitelné řečnické figury a odráží tak Perecovu snahu vyčerpat v rámci díla jisté kombinační možnosti.

Paměti, deníky, tajemné obrazy se smyslem pro nadčasovou absurditu a každodenní surreálno, to je palčivý román Michaela Stavariče. Autor ho označil za svůj zásadní text. Vypráví o klukovi, jemuž se mísí minulost a přítomnost. Po záhadné smrti své mámy vyrůstá u strýčka uprostřed hor, nad spletí tajemných podzemních chodeb. Vyrůstá v místě, které je po staletí vydáno všanc nebezpečím všeho druhu. Radost ze života ale nezabily ani dávné války, ani revoluce. Není nakonec stejně největší hrozbou dospívání? Kdy nám svět dospělých už nikdy nemůže lhát? Navracejí se „tytéž“ vzpomínky, odlišně vnímané v kontextu doby i v kontextu zastřešujících informací; ty jen umocňují dobovou slepotu. Hranice mezi realitou a surreálnem je prostupná. Lidé mizí, krajem táhnou vojáci různých armád, hladové smečky psů, duchové... Děje se cosi obludného, roky nízkosti, špíny, hrůz. Děje se cosi obludného, roky radostí, her, lásek. Vypravěč nedokáže být stejný jako oni. A kdo to nedokáže, s tím je konec. Netrpělivá touha po rozuzlení žene vypravěčovy věty, které nerozlišují sny dětství a magii puberty. Touha po temnotě, po tmavých koutech, po ráji, po mytickém středu, kde snící bytosti vznikají ze snů a pak zase ony mají sny; musejí snít, jinak zahynou. Toto jsme my. Toto je sen, který žijeme. Svět už nám nikdy nemůže lhát.

Vladimír Smetana zvaný Hendrix začínal jako bedňák a rekvizitář u psychadelické kapely The Primitives Group, pak u The Plastic People of the Universe a s první sestavou DG 307 hrál na bicí. Byl tedy přímo u počátku české nezávislé scény a undergroundu.

Jeho vzpomínky na tehdejší nezávislé kulturní společenství zahrnují zhruba desetileté období od poloviny 60. do poloviny 70. let. Smetana popisuje komunitu kolem The Primitives Group, vznikající společenství pražského undergroundu, jež se formovalo kolem I. M. Jirouse a manželů Němcových, vzpomíná na hrad Seeberg v severozápadních Čechách, kde žil v komuně mimo jiné s Pavlem Zajíčkem, Ivanem Čeledou či Charlie Soukupem. Vedle toho ale připomíná i policejní zátahy na vlasatce a persekuce ze strany státu proti nonkonfomně smýšlejícím lidem, které byly se začínající normalizací stále častější. V rozhovoru, který knihu uzavírá, pak nechává nahlédnout do svého současného života, seznamuje se svými názory a postoji na dnešní kulturu a společnost obecně a konfrontuje ji z prožitou minulostí.

Hendrixovy memoáry jsou dalším příspěvkem k poznání české nezávislé, alternativní kultury z doby totality a faktograficky doplňují již vydané texty jakými jsou Pravdivý příběh Plastic People od I. M. Jirouse, Obraz doby od B. Rösslera, Chlastej a modli se od J. Vondrušky a nebo Trable den co den od A. Michla.