Kaleidoskopický román, jejž lze považovat za Ballovo skryté umělecké krédo, vznikal v letech 1914–1920, knižně však poprvé vyšel až roku 1967. Magicko-anarchický svět plný bezbřehého absurdního humoru je odrazem zoufalství a iracionality situace, v níž se společenství imigrujících umělců v neutrálním Švýcarsku během první světové války ocitlo. Román je zároveň i poetickým ztvárněním geneze dosud nejradikálnějšího uměleckého směru – dadaismu, a svou až karnevalovou satirou vůči dobovým monstrům také protichůdcem teoreticko-reflexivního tónu Ballových pamětí.

Román Lubomíra Martínka Zpoždění nechává čtenáře nahlédnout do světa lidí rozličných společenských kultur a jejich názory a zvyky konfrontuje se současným obecným úpadkem klasických hodnot.

V první části, nazvané „Stín pochybnosti“, se protagonista Bartoloměj Kubizňák ocitá spolu se spolucestujícími na makasarském letišti, kde je nucen prožít několik dní. Let byl totiž z nejasných důvodů zdržen a vracející se turisté musejí čekat, než mohou pokračovat do svých původních destinací. Každý z nich se s nečekanou situací vypořádává, jak umí, což je příležitost předvést pestrou škálu různých reakcí. V tomto poněkud ztraceném, třebaže nijak přímo ohrožovaném houfci složeném z lidí různých národností, věku i povah pochopitelně dochází k různým třenicím a navazují se dočasná spojenectví, která autorovi umožňují nastínit množství reakcí na jeden a týž podnět. Ze zástupu podobně zaskočených lidí upoutá Kubizňákovu pozornost především Xavier Lebigre. Právě jeho schopnost vypořádat se s potížemi několikadenního čekání a přitom neztratit klid ani nadhled na jedné straně sice v Kubizňákovi vzbuzuje sympatie, na druhé straně v něm však vyvolává ostych bránící ve sblížení. Přátelství je navázáno teprve při loučení na frankfurtském letišti, odkud se cestující rozjíždějí do svých domovů.
V druhé části s podtitulem Smrt nerozchodíš už čtenář sleduje o několik let později putování Kubizňáka a Lebigra napříč Tureckem a Balkánem. Tato tříměsíční cesta tvoří kostru dialogu, který spolu oba přátelé vedou na téma války, historie a nevyhnutelného i zbytečného utrpení. Právě díky tomu, že jde o dva dospělé a světem protřelé muže různého původu – Kubizňák je Čech a Lebigre Francouz – může čtenář sledovat drobné rozdíly pohledů, jimiž se od sebe odlišují navzdory společným východiskům a přesvědčení. Epilog, který knihu uzavírá, popisuje Lebigrovo umírání a jeho vnitřní dialog o smyslu a naplnění lidského života.

Petrohradská autorka Irma Kudrovová po řadu let sbírala materiál ke svému dokumentárnímu dílu, které pojednává o posledním úseku života Mariny Cvetajevové. Skrze osud básnířky, která se kvůli rodině vrátila z emigrace do vlasti, Kudrovová popisuje události a poměry krutého stalinského Sovětského svazu. Přináší tak další svědectví o neblahé minulosti této země, ale hlavně méně známé či dosud neznámé podrobnosti ze života jedné z největších ruských spisovatelek 20. století.

Píše se rok 1939. Cvetajevová podlehla přání svého muže a dcery, aby se vrátila domů. Nedbala varování přátel, kteří ji upozorňovali na tehdejší politickou situaci v zemi. Záhy přišlo rozčarování. Básnířka byla se svou rodinou izolována v osadě Bolševo nedaleko Moskvy a krátce nato byli její muž Sergej Efron a dcera Ariadna zatčeni. Cvetajevová po krátkém nelegálním pobytu v Moskvě odjela s nezletilým synem do evakuace ve vzdálené tatarské Jelabuze, aniž se dozvěděla, že její muž byl zastřelen a dcera poslána do gulagu. Těžce pak snášela válku i životní podmínky v evakuaci. Nenašla zde práci a často i se synem hladověli. Jako emigrantka byla totiž stále pod dohledem tajné policie. Nakonec se v roce 1941 rozhodla ukončit svůj život.
Jméno Mariny Cvetajevové je také pavně ukotveno v českém prostředí. Nejen, že po celá léta u nás vycházely překlady její poezie, ale sama autorka bydlela v letech 1922 - 1925 v Praze a ve Všenorech u Prahy, kde začala psát svou lyrickou poému Krysař.

Marina Ivanovna Cvetajevová (1892-1941), spisovatelka. První dcera ji zemřela hladem, druhou ji zavřeli na osm let do vězení a šest let strávila ve vyhnanství na Sibiři, syn ji padl ve válce, manžela ji popravili jako imperialistického špiona. V beznadějné lidské situaci si sama vzala život. Příběh velké lidské tragedie z dob stalinského Sovětského svazu.