Bez vlivu Pabla Picassa by neexistovalo české moderní umění v podobě, jak se rozvíjelo po druhé světové válce. Přijetí jeho nejnovější tvorby mělo zásadní význam. Od široce rozšířené holubice jako symbolu míru v padesátých letech se pozornost přesouvala od konce tohoto desetiletí k Picassovým posledním dílům, s nimiž se mohla veřejnost seznámit na několika samostatných výstavách (1965 a 1967). Souběžně nad Picassem probíhala zásadní diskuse o povaze realismu, s nímž se vyrovnávala většina dobových výtvarníků, teoretiků a historiků umění, jako byli Jakobson, Teige, Kramář, Filla, Hoffmeister, Padrta, Mukařovský, Kosík či Garaudy. Stával-li se z kubismu historický jev, nejnovější Picassovy polohy vzbuzovaly protichůdné odezvy, které vždy tkly do živého tak silně, že vznikl názor, že maloval pohlavím, nikoli štětcem. Nejnovější práci historika umění Karla Srpa provází soubor nově objevených fotografií Dagmar Hochové, uskutečněný během Picassovy samostatné výstavy v pražském Mánesu v roce 1967

Kniha poskytuje stručný přehled vývoje novoročenky od jejích počátků do současnosti.
Zaměřuje se zejména na vlastní novoročenky výtvarníků a návrhářů v období tzv. normalizace, kdy došlo k jejímu největšímu rozvoji. Novoročenka se stala jednou z mála oblastí, kdy se umělci násilně vyřazení z oficiální scény mohli svobodně vyjádřit. Pěstovala i vědomí profesní i občanské pospolitosti. Jednotlivé kapitoly knihy mají za cíl objasnit různé tvůrčí a sdělovací možnosti novoročenky.

Malíř, sochař, básník a spisovatel, všestranný kolážista Kurt Schwitters (1887–1948) je jedním z nejznámějších zástupců dadaismu, jeho dílo se však nedá ohraničit rámcem jedné epochy či směru. Kniha zahrnuje výbor poezie z let 1914-1947.
Tento stvořitel specifické dadaistické odnože, jíž dal název „MERZ“, zůstával po celou dobu svého tvůrčího života širšímu publiku neznámý, ve svých snahách si byl však jistý, vynikal nebývalou houževnatostí a instinktem: „Vím, že jsem jako faktor ve vývoji umění důležitý a v každé době důležitým zůstanu,“ napsal sebevědomě v roce 1930; že měl pravdu, se ukazuje znovu a znovu. Bývá považován za jednoho z předchůdců konkretismu, také happeningu nebo intermediálních a multimediálních postupů v umění, stojí na počátku architektonických či environmentálních instalací, lze ho nahlížet i v souvislosti s konceptualismem, objevuje se také srovnání s absurdním divadlem. Jeho dílo literární působí v úzkém sepětí s dílem výtvarným a pohybuje se v širokém žánrovém spektru: od poezie přes drobné prózy, bajky a pohádky, dramatické texty až po teoretické stati a manifesty. Náš výbor se soustřeďuje na Schwittersovu poezii a nabízí i drobný vhled do jeho výtvarného díla. Je s podivem, že tomuto svéráznému autorovi bylo v našem prostředí dosud věnováno tak málo pozornosti: knižní výbor z autorova básnického díla má tento dluh alespoň částečně splatit.