Anotace
Tvorba Adrieny Šimotové (1926–2014) je právem pokládána za jednu z nejdůležitějších hodnot českého umění v období od šedesátých let až do druhého desetiletí našeho století. Její první důležité autorské výstavy se uskutečnily v Praze – první v roce 1965 v Galerii Československý spisovatel, v roce 1968 a 1970 další dvě v prestižní Špálově galerii. Těmito výstavami na sebe upozornila. Výstava v listopadu 1970 se zároveň stala nejen jednou z posledních výstav této galerie pod vedením Jindřicha Chalupeckého, ale nadlouho také posledním autorským vystoupením Šimotové, neboť autorka patřila k umělcům, které období normalizace zásadním způsobem zbavilo prostoru ke komunikaci s kulturní veřejností. Kniha je koncipována jako pohled na její výtvarné dílo od chvíle, kdy začínalo nabývat zřetelných osobitých podob, tedy zhruba od roku 1964–1965, a zakončena je díly, která vznikla na počátku sedmdesátých let. Vychází z přesvědčení, že absolutní redukce a ztotožnění jejího života / tvorby na subtilní, filozofické, osudové a tíživé aspekty je chybná. Proto má do jisté míry „rehabilitovat“ osobnost s velkou vnitřní silou, silnou energií, spontaneitou a radostí ze života, tak jak to lze vyčíst z její grafické tvorby a obrazů vzniklých mezi lety 1965–1970. Kniha je katalogem stejnojmenné výstavy v Galerii výtvarného umění v Chebu vydaným společně s nakladatelstvím Arbor vitae societas ke stému výročí autorčina narození.

Mohlo by se zdát, že o Franzi Kafkovi nelze přinést již nic nového. Kniha Kafka Oni a my však nemá ambici být některou z dalších analýz Kafkova díla, ale je naopak odrazem vnímání jeho díla v šedesátých letech 20. století, kdy se stalo přístupným širší veřejnosti. Podnětem ke vzniku této knihy byl objev unikátního alba pečlivě nalepovaných a dobovými komentáři opatřených novinových výstřižků, fotografií a dopisů vztahujících se k přítomnosti kafkovské tématiky včetně vzácné korespondence, kterou vedl moravský literát Ladislav Šebela s Maxem Brodem, Johannem Urzidilem a dalšími literáty. Autorka knihy poprvé v úplnosti zpracovala promítnutí kafkovského téma do výtvarného umění, divadla a filmu. Unikátní archivní materiál shrnutý v celek se tak stává jedním z důležitých pramenů poznání nejen Franze Kafky, ale zejména vlivu jeho díla na kulturní dějiny 20. století.
Texty: Marie Klimešová, Martin Souček
Kniha je bilingvní česko-německá.

Kniha Viktora Pivovarova Och! volně navazuje na předchozí knihu Ach! (Arbor vitae societas, 2021) a spolu s knihou Zamilovaný agent (Torst, 2018) tvoří pomyslný opus velkého a mnohotvárného díla. Viktor Pivovarov je bytostný kreslíř, platí na něj Baltusova maxima „…kreslil jsem, abych se přiblížil k člověku, k jeho vnitřnímu světu. Byla to škola trpělivosti, ale jakmile byla kresba hotova, uvědomoval jsem si, že jsem někam pokročil, že jsem lidštější, že jsem lidem blíž. Kreslení mě sbližovalo s lidmi daleko více než malování. Jako bych se blížil k určité pravdě.“ Jeho kresby, z nichž nejstarší vznikaly v hloubi padesátých let minulého století, vyprávějí, jedno zda příběh, či pocit, jsou patrně nejniternější součástí jeho díla. Šťastné je jejich spojení s básněni a krátkými prózami. Jedno nasvěcuje druhé. Kniha přirozeně plyne a je dalším dokladem toho, že Viktor Pivovarov patří k nejvýznamnějším umělcům současnosti. Kniha je koncepcí nezařaditelná, je na rozmezí výtvarné monografie a literatury. Spojníkem je moudrost, vzdělání, talent a hraniční senzibilita Viktora Pivovarova.

Kresba je velice často spontánní, takže linka je mnohem živější než v obrazech. Kresby jsou bezprostřední, spojené s pohybem ruky a ta ruka je spojená se srdcem. Moje kresby se mi líbí víc než moje obrazy. To, co se mi nedaří v obrazech, se mi povede v kresbách. Viktor Pivovarov