Kniha zachycuje tzv. cesty na Jih, jejichž protagonisty byli mezi léty 1925 až 1931 Otakar Nejedlý (1883–1957) a Josef Hubáček (1899–1931). Jejich přátelství počíná nástupem Nejedlého roku 1924 do čela obnoveného ateliéru krajinomalby na pražské Akademii, kam přestoupil i Hubáček. Následně Nejedlý zorganizoval pro svůj ateliér šest zahraničních plenérů na Francouzské Riviéře a na Korsice (1925 Cagnes-sur-Mer, 1926 Cap d’Antibes, 1928 a 1929 Ajaccio, 1930 Pont de Suve u Toulonu, 1931 Cap Ferrat u Nice). Hubáček pro sebe „objevil“ Korsiku, v jejímž hlavním městě Ajacciu strávil čtyři zimy (1926/27 – 1929/30). Přijížděli sem za ním jak Nejedlý se svou školou i sám, tak i jeho dva nejbližší přátelé Bedřich Piskač (1898–1929) a Jan Slavíček (1900–1970). Mezi studenty najdeme osobnosti, které se později dokázaly výrazně prosadit (A. Fišárek, B. Dvorský, B. Žufan), stejně jako krajináře, dnes zcela zapomenuté. Druhou část knihy tvoří vzpomínka jednoho z nich, Františka Michla a zejména obsáhlá kronika Pipanovců, stolní společnosti kolem Otakara Nejedlého z kavárny Hlavovka, kterou vedl hudební publicista Silvestr Hipman. Poutavě v ní vylíčil zejména zmíněné pobyty, jichž se sám zúčastnil. Kniha zachycující všechna dohledatelná díla vzniklá na Jihu je důležitým příspěvkem nejen k poznání účastných umělců, ale též kulturní atmosféry první republiky.
Kategorie
Naučná > Umění/Výtvarné umění

Anotace
Výpravná publikace nazvaná Levitace představuje aktuální tvorbu Lubomíra Typlta, který patří k nejlepším současným výtvarným umělcům. Kniha vyšla u příležitosti Typltovy úspěšné výstavy v pražské galerii Villa Pellé. V souboru obrazů a několika objektů z let 2021–2023, jež měly na výstavě svou premiéru, rozvíjí Typlt svá dosavadní východiska a sleduje několik vzájemně na sebe odkazujících tematických figurálních i objektových řad, jež se v jeho vypjaté představivosti v posledních dvou letech silně prosadily. Typltův strhující, zhuštěný, zkratkovitý umělecký projev, pohybující se dlouhodobě na pomezí jemnosti a syrovosti, vytříbenosti a výjimečnosti, získává rok od roku na silné průraznosti, vyvolané jeho dynamicky se rozvíjející, neutuchající představivostí. Unikátní publikaci doprovodil zasvěcenými texty historik umění Karel Srp, který umělcovu tvorbu sleduje dlouhodobě.
Typlt si již během studia na düsseldorfské Akademii, kde měl jako jeden z prvých československých posluchačů po roce 1989 možnost studovat u takových veličin, jako byli A. R. Penck, Gerhard Merz a Markus Lüpertz, osvojil dva přístupy, jež jej fascinují přes dvacet let: vztah k barvě jako nosnému výrazovému prostředku a ke všednímu předmětu, poskytujícímu podnět k metaforickému přehodnocení.

Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Paříži“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž uměnímilovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars, Othon Coubine a François Zdenek nebo François Maurice Eberl. Zvláště jim je věnována tato kniha, která se snaží zmapovat jejich pohyb na meziválečné umělecké scéně ve Francii, nejvíce v jejím hlavním městě, a na několika příkladech prozkoumat kontext i mechanismy jejich pařížského působení, účast na výtvarných salonech, samostatné výstavy v galeriích a přijetí jejich tvorby dobovou kritikou. Kniha neopomíjí ani další „Pařížany“ Aléna Diviše a Editu Hirschovou. Stává se tak nenahraditelným ucelením obrazu, který zachovali v Paříži působící čeští umělci.