Pavla Melková je architektka, která za svoje stavby, vytvořené v rámci MCA atelieru získala řadu významných ocenění. Kromě pedagogické a výzkumné činnosti na Fakultě architektury ČVUT se intenzivně věnuje psaní teoretických knih i básnické tvorbě. V nich se prolíná její praktická zkušenost, znalost filozofie, sociologie, dějin umění i zájem o celé spektrum oborů dalších, a především hluboká citlivost vlastního vnímání prostředí okolo nás, a lidských vztahů k němu a v něm. Díky této citlivosti je její psaní specifické, a v dnešní době v daném oboru ojedinělé, neboť se na prostředí dívá pohledem jeho uživatelů, nikoli odborníka, jehož hlas v pozadí tento pohled spíše analyzuje.

Soubor esejů je volným pokračováním předešlých knih Prožívat architekturu a Humanistická role architektury. Kniha Prožívat architekturu se věnovala především pozorování a interpretaci konkrétních situací prostředí okolo nás a tomu, jak jsou ovlivňovány kvalitou architektury. Humanistická role architektury potom mířila více k rovině obecných východisek, cílů a reálných nástrojů jeho vytváření, zejména z pozice plánování sídel a navrhování architektury. Třetí esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.

Kniha Samota uprostřed davu. Charles Baudelaire a české umění vychází k básníkovu dvoustému výročí narození. V širokém záběru se věnuje se propojení Baudelairaa a jeho díla s českým uměním 20. a 21. století na pozadí důležitých baudelairovských témat (osamocení, dandismus, krása v ošklivosti, umělé ráje, téma ženy).
Baudelaire – zakladatelská osobnost moderny – zapůsobil na mnoho svých současníků z řad výtvarníků i literátů, nicméně jeho iniciační odkaz působí na mnoho umělců i dnes. Období prokletých básníků a dekadence tak zůstává nadále aktuální. Na vybraných příkladech současných umělců a v jejich konkrétních dílech se promítají témata strachu, smrti, osamocení, zla, úzkosti, pomíjivosti.
Kniha je bohatá i na reprodukce děl českých a zahraničních umělců ovlivněných Květy zla zejména za symbolismu, zahrnuje fotografie Charlese Baudelaira, obálky knih a ilustrační cykly.
Přestože stěžejní součástí knihy je umění výtvarné, velký důraz je kladen i na kontext historický, literární a filosofický. Samozřejmostí je rejstřík a rozsáhlé anglické resumé.

Texty: Kristýna Jirátová, Otto M. Urban, Jiří Pelán, Milena Slavická, Miloslav Topinka, Martin Jiroušek, Marek Škubal.

Anotace
Kniha mladé německé kreslířky a spisovatelky Ambry Durante je zcela originální komiks. Černobílé kresby a texty zachycují na osmdesáti stranách čtvercového formátu děj, který vypovídá o vnitřních stavech a představách mladé dívky trpící depresemi, či, lépe řečeno, moniodepresivními stavy (bipolárně-afektivní poruchou). Jde o téma obecně lidské a pro jeho rozšířenost velmi naléhavé. Ambra Durante obrázky kreslila zprvu sama pro sebe, později složily děj a vytvořily, doplněny texty, příběh. Autorka neužije nikde slovo deprese. To, oč zde jde, je vykreslit naprosto autenticky a naléhavě to, co člověk trpící depresemi prožívá. Co cítí, jaké má představy. Při pohledu zvenčí jde o výjevy děsivé. Přitom vidíme a cítíme, že kresba, kreslení, je pro autorku východiskem z pasti, cestou ke ztvárnění vlastních vnitřních pocitů a k osvobození. Kniha klade velmi naléhavé otázky. Ptá se po kořenech bolesti a smyslu utrpení.
Texty z němčiny do češtiny přeložil Tomáš Kafka, současný český velvyslanec ve Spolkové republice Německo. Jde o knihu nejen působivou a výtvarně zdařilou, ale i o svazek velmi potřebný a naléhavý. Kniha jedinečným způsobem vypovídá o bolesti, která je společná všem lidem: Němcům i Čechům, mladým i starým, ukazuje, co máme společného, a především – oslovuje velmi mladou čtenářskou generaci a vede ji ke vzájemnému porozumění; v tom je tato kniha jedinečná.

Román Black Box Blues přináší fascinující svědectví dívky, která se statečně potýká s démony nejistoty o sobě samé současně se zamlžením jistot o povaze světa. Zjitřená citlivost mládí nás přivádí k poznání naléhavé problematičnosti, která je lidským údělem. Zjišťujeme, že „není jen černá a bílá. A to mezi nimi nemusí být jen šedivé“. Čtenář je hluboce vděčný, že společně s autorkou může vstoupit do jejího vnitřního světa a dotýkat se křehké hranice mezi dospíváním a duševní poruchou. Stačí malá podpora, aby u mladičké Ambry Durante probudila potřebu tvorby, která se stává nástrojem nalézání smyslu a zdrojem síly pokračovat dál. Zjištěním, že „…jediné, co potřebuješ k tomu, aby se ti svět otevřel, je tužka“, vzniká dílo nejen jemně krásné, ale také hluboce existenciální a moudré. Pro čtenáře je radostí následovat autorku na její cestě, a to až k překvapivému vyřešení otázky, co udělat s tou „černou věcí“, která je bytostným určením každého z nás.