Kniha je první rozsáhlejší monografií malíře mladší střední generace Miroslava Polácha (nar. 1980). Přes realistický výraz je Poláchova malba důsledně uměle komponovaná. Dějinně zatížený problém malířské iluze s její vazbou na tradiční ikonografický aparát autor staví do paradoxních situací a vztahů k technické imaginaci současné digitální kultury a pohyblivého obrazu. Ty modifikují formu a přetvářejí obsah. Jako by se tu před námi odehrával proces konceptualizace obrazu, jenomže způsobem ne zcela předvídatelným a často zastřeným. Publikace obsahuje vedle úvodní studie historika umění a kurátora Petra Vaňouse řadu reprodukcí naznačujících pohyb Poláchova „myšlení obrazem“. Jeho autorský přístup nelze z hlediska tradiční vývojové optiky dějin umění označit ani za progresivní ani za regresivní, naplňuje spíše status široce založené výrazové syntézy, která otevírá řadu otázek.

Rostislav Vaněk je významný grafický designer, typograf a vysokoškolský profesor, známý především jako tvůrce mnoha grafických úprav knih, návrhů plakátů a programů určujících firemní identitu. Je autorem řady typografických řezů vlastních písem.

Kniha však zachycuje především jeho volnou tvorbu posledních tří let. Průsečíkem volné a profesní tvorby je autorovi vrozený perfekcionalismus, cit pro detail, pravidlo přijít s novým neočekávaným řešením, smysl pro vizuální exkluzivnost a brilantní provedení. Podstatou je tvorba jiná, eliminující cokoli, co představuje běžná práce grafického designéra. Díla nevznikají na objednávku, jsou výsledkem ryze osobního pnutí. Nejsou podřízena funkci, sdělení, racionální koncepci, stylizaci či běžným metodám práce. Vaněk si užívá bezbřehé svobody, čiré spontánní radosti z tvoření, nechává mluvit intuici a pracuje s prvkem řízené náhody. Prožívá proces vzniku stejně jako výsledek. Díky spolupráci s Robertem Hlůžem kombinuje nejmodernější prostředky digitálního zpracování, reprodukce a tisku. Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v pražském Hollaru. Kniha vyšla v samostatné české a anglické jazykové mutaci.

Hugo Steiner (1880, Praha - 1945, New York) byl jedním z nejvýznamnějších česko-německých knižních tvůrců 20. století židovského původu, jehož dílo je z velké části spjaté s Čechy. V roce 1900 odchází z Prahy do Mnichova, v roce 1933 se do ní z antisemitských důvodů vrací, aby ji v roce 1938 ze stejných důvodů, již definitivně opustil. I v době pobytu v Německu si v Praze držel ateliér. Steinerův přínos nespočívá jenom v jeho samostatné vynikající výtvarné tvorbě, ale patří k němu též jeho inovátorský přístup týkající se knižních vazeb, propagace knihy i významné pedagogické činnosti. Je až neuvěřitelné kolik prací stihl za svůj život vytvořit a kolika oborům se věnoval. Zdrcující skutečností je, že velká část jeho práce z německého období byla zničena. Po válce byl odsunut na okraj zájmu i společnosti, protože jeho výstavní a organizační práce byly spojeny s Lipskem a s Berlínskými nakladatelskými domy a pro nově vzniklou NDR bylo Steinerovo jméno, jako zásadního antikomunisty, nepřijatelné připomínat. Pro řadu Němců zase svým přízviskem Prag patřil do Čech. V Čechách vadil ze stejného důvodu jako v NDR a zároveň svou německou příslušností. Hugo Steiner-Prag změnil knižní svět jako úpravce, ilustrátor, tiskař a propagátor knižní tvorby. Největší část svého profesního života strávil (33 let) v Německu, ale svou tvorbou zůstal spjatý s Prahou. Nejen cykly ilustrací ke Golemovi, ale i ilustracemi ke knihám Paula Leppina či albem Finis Prag. Po své nucené emigraci založil v Praze soukromou školu Officina Pragensis, jejíž žáci udávali směr české knižní úpravy a ilustrace 60. let. Monografie je splátkou letitého dluhu významnému autorovi, jehož dílo bylo v Čechách, přes jeho úzkou vazbu k Praze a zásadní zásluhy o rozkvět české kultury, téměř zapomenuto.