Krátký román Brandovo blato z roku 1951 úzce souvisí s dalším „krátkým“ románem Ze života fauna (1953), který v českém překladu vyšel minulý rok, a také s prózou Černá zrcadla (1951) obsaženou v českém souboru raných Schmidtových próz Leviatan (Opus 2011). Tyto tři uvedené texty zachycují jak válečná německá apokalypsa a její poválečné dozvuky nadobro poznamenaly život jedince i celé společnosti, a manifestují autorův pesimistický názor na vývoj lidského společenství. Text má deníkový charakter, kompozice je ovšem složitější: kříží se tu časové roviny a proplétají autobiografické prvky ze života de la Mote-Fouquého i Arno Schmidta.

Curyšský nakladatel a novinář Carl Seelig v posledních letech pobytu R. Walsera v léčebném ústavu spisovatele pravidelně navštěvoval a finančně podporoval. Za společných vycházek po okolí zaznamenával rozhovory, které spolu vedli.
Stále důvěrnější přátelství mezi oběma muži přimělo nakonec C. Seeliga, aby svoje jedinečné a mistrně zpracované záznamy uchoval. Patří k nejcennějším textům o autorovi z doby, kdy již sám nic nepsal a s okolním světem přerušil téměř veškeré styky a svědčí o tom, že spisovateli v jeho pozdních letech neubylo nic z jasného kritického rozumu a jemné ironie, naopak: s pocitem zadostiučinění často glosuje marnost a nerozumnost vnějšího světa.

Jaufres Rudel de Blaia je jedním z nejproslulejších okcitánských trobadorů. O jeho životě víme málo. Byl šlechtic – pocházel z rodu pánů z Blaye, lokality poblíž Bordeaux – a v roce 1147 odešel spolu s limousinskými barony na druhou křížovou výpravu, vedenou Ludvíkem VII. Tvořil v letech 1130–70. Zachovalo se od něho 6 básní, z toho 4 s nápěvem. Útlý Rudelův zpěvník je v tomto svazku přetlumočen v plném rozsahu. Překlady jsou uvedeny studií o trobadorské poezii, zrcadlově konfrontovány s originálním zněním Rudelových canson a doprovozeny interpretačním komentářem. Knihu připravil Jiří Pelán.