V pořadí čtvrtá básnická sbírka Josefa Hrdličky (1969) MOST přes MOST shrnuje básně, které vznikly z větší části v letech 2021–2024. Určitým průběžným tématem sbírky, je propojování nespojitelného, vytváření jakéhosi silnějšího spojení. V jiné rovině jde o mapování stavů mysli zabarvených či ovlivněných obtížně akceptovatelnými událostmi a konfrontace stavů spokojenosti a nespokojenosti, které existují současně v jedné a téže mysli, ačkoli se mohou jevit neslučitelné. Ještě v jiné rovině básnické práce nakládání se slovy a motivy je důležité sestavování ani ne rozporných, jako spíše mimoběžných motivů, jež se komponují do konstelací podobně jako hvězdy, zdánlivě náhodně rozeseté po obloze. Je takováto mysl zdravá, nebo si to jen namlouvá? Ačkoli otázka může znít bláznivě, současný svět nám ji klade.

Německý spisovatel W. G. Sebald (1944–2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války. Podle jeho slov, doložených historickým materiálem, se u mnoha autorů projevila naprostá neschopnost popsat to, co sami zažili, a uchovat to pro následující generace. Sebald se netajil názorem, že německá literatura zklamala tváří v tvář těmto hrůzám, z nichž povstala poválečná Spolková republika. Kniha je doplněna esejem o pochybném postoji po válce možná neprávem uznávaného spisovatele Alfreda Andersche za vlády nacistů a jeho oportunistickém obratu politického smýšlení po válce.

Dílo Ilse Aichingerové (1921–2016) není právě pro své vyhraněné literární kvality lehce přístupné. Ve své mnohotvárnosti však čtenáři nabízí další a další úhly pohledu a postupně se mu tak otevírá. Ve sbírce V žádnou hodinu autorka shromáždila dialogy a krátké scénky, v nichž sice vystupují konkrétní osoby či mluvčí, nicméně každá věta tu prolamuje všední skutečnost. Jak už titul napovídá, jedná se v bezčasí a místo děje je proměnlivé, neurčité, logické odvíjení událostí se nekoná, nicméně výsledkem rozhodně nejsou nezávazné hrátky. Mikroskopicky precizní technikou dialogů se zde daří Ilse Aichingerové vycizelovat okamžiky, místa a charaktery a současně je znejistit a zpochybnit.