Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka. Jednotlivé básně jsou datované a je u nich často uvedeno i místo vzniku – tvoří tedy cosi na způsob poetického deníku.

Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou. Jeho postavy jsou rozmanitého charakteru, zachycované s typickou walserovskou ironií, jež je zastřena zdánlivou naivitou, ale vždy s pochopením. Přeložil Radovan Charvát.

Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora. Soubor tří delších textů, jenž nese podtitul Elementární báseň, líčí poetickou formou život a dílo tří různých mužů z různých epoch, Matthiase Grünewalda, mistra Isenheimského oltáře, přírodovědce Georga Wilhelma Stellera z Beringovy expedice na Aljašku, a samotného autora. Jde o další úchvatnou Sebaldovu prózu plnou poezie bez metriky a rýmu.