Dvě prózy mistra ruské literatury volně navazující a tudíž i tvořící trilogii se slavným románem Sentimentální cesta.

V první části, pod názvem Zoo, kniha navazuje bezprostředně na titul Sentimentální cesta. Šklovskij se dostal do Berlína. Zde pobýval ve velké skupině ruských emigrantů, povětšinou umělců, vzdělanců a společenské smetánky carského ruska. Ruská emigrace žila v oblasti berlínského zoo. Stejně jako její zvířecí sousedé žila podivně, znuděně, shlukovala se do tlup a vzpomínala na domovinu. Proto autor staví do čela svého Zoo bizarně dlouhé motto, tvořené Chlebnikovovým líčením lidského zvěřince.

V Třetí fabrice vypráví autor o třech fabrikách vlastní duše – mládí, OPOJAZu a nepojmenovatelném dnešku. Nesoudí, ale pojmenovává a analyzuje. Nemůže se spoléhat na city a krásná slova, všímá si proto, jak jsou zkonstruovány. Bývalá krásná slova ztratila výpovědní hodnotu, omrzela se veškerá duchaplnost a krasořečnění. Rozpor mezi starou humanitní kulturou a novým světem je neudržitelný. Velkolepě klenuté teorie o spáse člověka a světa si říkají o sarkasmus. Humanitní vědy, tajnosnubné řeči o životě geniálních jedinců a převypravování jejich myšlenek, se lepí na stránky knih a nemohou z nich ven…

překlad: Jiřina Zumrová, Jan Zábrana

Snový, až hororově laděný příběh Milana Urzy je vyprávěním o hranicích lidského poznání, hledání vlastního údělu a nemožnosti úniku. Kdesi na okraji vesnice, pod vlhkým a stinným svahem, stojí polorozpadlý dům obklopený zarostlou, tajemnou zahradou. Muž, který ho obývá, platí za nerudného podivína, jenž před lety tragicky přišel o ženu a syna – jak se alespoň říká. Kdo by mohl tušit, že pod domem se nachází další svět, utajený a přízračný, a v něm se na staré děravé matraci choulí ještě jeden obyvatel… „A já zůstával pořád v domě, jako bych se motal v kruzích, jako by mě za nohu držel nějaký neviditelný řetěz, který sahal jen ke dveřím do zahrady a dál už ne.“ Milan Urza se narodil roku 1983 v Jičíně. Je znám jako zpěvák, kytarista a textař alternativní skupiny První Hoře a folkového dua Kaspar Melichar; vystupuje rovněž sólově. Knižně vydal sbírky poezie Uprostřed noci (2003), Pukliny (2008) a romány Slepá planeta (2011) a Jeremiášův vztek (2014). Pracuje jako historik umění a literární redaktor, žije v Praze.

První úplné a autentické vydání klíčového beletristického díla filosofa Ladislava Klímy. Román vznikl mezi léty 1907 a 1910/1912 nejen pro autorovu „zábavu a zotavení“, ale souběžně a hlouběji jako experiment s vytvořením nové, „naprosto volné, vše si dovolující“ a všeobjímající formy románu. Čtenář v této knize nalezne poprvé kompletní, necenzurované torzo Českého románu tak, jak ho jeho solipsistní pánbůh (autor) stvořil: bez složitého textově kritického aparátu, ale též a hlavně bez přídavků a vynechávek, přísně a přesně podle znění autorova rukopisu. Klímův román jako by o dvacet pět let později přesně charakterizoval Henry Miller: „To není žádná kniha, je to prodloužená nadávka, plivanec do tváře umění, kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Lásky, Krásy ... čeho chcete.“