Města se stala opakem toho, čím byla dříve. Jsou výrazem společenské atomizace a ztráty smyslu pro místo jako způsob osvojení prostoru. Důvody těchto změn jsou tak komplexní, že je obtížné, byť ne nemožné je popsat. Popis Hannelore Schlafferové, ačkoli se zdá na první pohled v některých částech impresivní, je jednou z velmi bystrých splátek tohoto dluhu. Kniha Hannelore Schlafferové je napsána v nejlepších tradicích germanofonního kulturního pesimismu. Chceme-li přiblížit tento způsob kritiky, můžeme vyjmenovat nejreprezentativnější osobnosti této tradice, jimiž jsou zejména Jacob Burckhardt, Oswald Spengler, Theodor Lessing a několik dalších. K vlastnostem tohoto proudu patří vyhraněný smysl pro psychologickou a sociologickou jemnost, schopnost vyhnout se odtažité abstrakci až impresivně subtilním esejistickým jazykem a smysl pro vědomí ztráty hodnot minulosti, který však zároveň neznamená, že by na uplynulém čase lpěl. V této souvislosti lze konstatovat, že kniha City je esejistickým pandánem Sitteho smyslu pro malebnou skladebnost měst. V době, která začala tíhnout k inženýrskému způsobu plánování měst, obhajoval Camillo Sitte funkci náměstí a do něj zaústěných ulic proti geometrickému rastru amerických měst, který se začal prosazovat i v Evropě. To, o čem píše německá germanistka a esejistka Hannelore Schlafferová, je entertainizace, glajchšaltizace, odhistoričtění a egalitářská demokratizace (nejen) evropských měst, aniž by autorka tyto výrazy použila. Její analýza je daleko subtilnější, místy až impresivní, jako by se bála přílišných zobecnění, ačkoli řada jejích závěrů dosahuje pregnantní razance. Schlafferová popisuje současnou city, která je vlastně jakýmsi antiměstem, na pozadí toho, čím bylo město dříve. Respektive popisuje proměnu města v city a „city, to je provinční město, které je globálně propojené“. Mezi dříve a nyní zeje propast, jejíž hloubku si můžeme změřit dvojicemi vlastností, jež jsou v příkrém protikladu. Někdejší kompaktnost města se stala disperzí, z pevného tvaru vznikla amorfnost, významově a symbolicky hierarchizovaný prostor se stal homogenním významuprostým areálem. „City má, na rozdíl od tradičního evropského města, které horizontálně zavedlo lidi na náměstí a silnice, vertikální orientaci. Eskalátory je charakterizují více než silnice a náměstí,“ říká autorka. Přednost knihy Schlafferové spočívá v působivé a přesné výstavbě detailů, jež se dostávají pod zorný úhel jejího kriticismu.

Kniha dokumentuje umělecké a prostorové intervence v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu v letech 2009–2016 a v několika případech i umělecké a architektonické počiny v jiných církevních i necírkevních prostorech, které však se zkušenostmi z akademického kostela souvisejí a z nich také vyrůstají.

Svazek uvozují dvě rozsáhlejší a teoretičtější kapitoly: První nastiňuje dějiny klementinského kostela a dává nahlédnout do jeho vrstevnatého genia loci. Druhá tento pohled rozšířuje o několik příkladů ze zahraničí, které se staly pro autora kniha jako organizátora salvátorských uměleckých událostí důležitou inspirací, teoretickým zázemím a také zdrojem potřebné zpětné vazby.

Knihu doprovází cyklus fotografií Petra Neuberta, který svým objektivem soustavně zaznamenával salvátorské umělecké dění.

Architekt Martin Rajniš patří k těm jedinečným tvůrcům, kteří svou prací dokáží posouvat hranice našeho běžného vnímání i stereotypních představ o tom, jak má vypadat „správná“ architektura. Kniha Skici / Sketches přináší výběr z Rajnišových skic, ať již existujících realizací, či dechberoucích vizí. Čtenář tak může detailně prozkoumat, jak vznikla například naprosto unikátní vzducholoď Gulliver, která se dnes vznáší nad pražskou galerií DOX, či věž Doubravka, přezdívaná díky svému tvaru Trifid, nebo maják a muzeum Járy Cimrmana. V doprovodném textu publikace nechává světově respektovaný architekt, tvořící ze dřeva a v souladu s přírodou, nahlédnout do svého soukromí i pracovních metod a své dílo komentuje inspirativními postřehy či úvahami o dnešní společnosti a jejím směřování.