Dochované dopisy římskokatolického kněze, teologa a exulanta Vladimíra Boublíka Monice Schreier z let 1963 až 1968 a z posledních týdnů jeho života v srpnu a září 1974 přinášejí zajímavé svědectví o životě patrně nejvýznamnějšího českého teologa, žijícího od roku 1952 v římském exilu. Sbírka intimně laděných dopisů přibližuje všednodenní život dvou lidí, které svedla dohromady Moničina pouť ke hrobu svatého Petra. Korespondence zároveň otevírá čtenáři možnost nahlédnout do Boublíkova ryzího teologického díla, jehož část byla přeložena do češtiny

Představa vzniku moderní vědy coby jasně daného, přehledného, v podstatě lineárního procesu iniciovaného Koperníkem a završeného Newtonem je dnes spíše zkratkou, s níž se setkáváme přinejlepším v učebnicích či popularizačních textech. Přesně zmapovat podhoubí, z nějž novověká věda vyrašila, však stále zůstává badatelskou výzvou. Ačkoliv známe hlavní směry vývoje – ty, jež převážily a staly se úspěšnými –, v jejich stínu dosud leží některé ve své době vlivné a hojně diskutované koncepce, jež byly nakonec sice opuštěny a upadly v zapomnění, ale jež tím, že tvořily kritickou alternativu, dopomohly zformovat obraz vědy do té podoby, v jaké ji chápeme dnes. Jednou z nich je právě mosaická fyzika. Studium tohoto jedinečného raně novověkého fenoménu navíc pomáhá ukázat, že složitý proces, jakým zrod moderní vědy byl, nelze ani zdaleka vystihnout zjednodušujícími schématy, například příběhem boje světského „pokroku“ s náboženským „tmářstvím“ raženým pozitivistickou historiografií.

Sbírka, kterou se vyplatí číst; nejlépe hned několikrát. Neboť její zdánlivá neuchopitelnost je vlastně mnohotvárností, otevírající se pokaždé jinak a z jiné strany. Matuška nenudí. Také proto, že má nápadů na rozdávání – a raději hladí své verše proti srsti, než aby je stylizoval podle osvědčených mustrů.