Standingova dnes již proslulá kniha Prekariát: Nová nebezpečná třída (2012) je první zprávou o rychle rostoucí sociální třídě, která zahrnuje lidi vystavené ekonomické nejistotě a odsouzené ke střídání nesmyslných a nevalně placených „džobů“ bez možnosti profesního rozvoje. Autor popisuje vznik této třídy a její rozrůstání na pozadí krize globalizačního procesu.
Prekariát, tvrdí Standing, představuje zdroj potenciální společenské nestability, neboť jeho vnitřní rozpolcenost a nedostatečné zastoupení v rozhodování o věcech veřejných ho může uvrhnout do náruče politického extremismu a podnítit jej k útokům na sociálně nejslabší a nejzranitelnější skupiny.
Prevence proti těmto chmurným vyhlídkám spočívá podle autora v zásadním přehodnocení pojetí práce, v možnosti aktivně trávit volný čas a v zavedení univerzálního základního příjmu.

Burleskní Příhody při shazování kůží, podle nichž je nazván celý tento soubor autorových próz, jsou tvořeny úvodními kapitolami zamýšlené novely, na které Thomas pracoval především v květnu a červnu 1941; dochovaný fragment líčí vzdorný odjezd Sama Benneta z provinčního maloměsta do Londýna, „města horlivých mrtvol“, kde mladík prochází absurdní iniciací. Druhou část svazku tvoří krátké, vysoce básnické prózy z rozmezí let 1933–1939. Texty spojuje autorova divoká imaginace a symboly zatížený styl, dotýkají se mystéria smrti a zrození člověka, děj místy ustupuje magičnosti výrazu a sexuální obsese se snoubí s náboženskými obrazy. Srážející se shluky představ vytvářejí čarovně znepokojivou krásu.

Legendární velšský básník Dylan Thomas (1914–1953) patří k největším lyrikům 20. století. Z jeho básnického díla vyšly výbory v překladech Jiřiny Haukové a Pavla Šruta, povídkový soubor Portrét umělce jako štěněte (1940) přeložil Petr Pujman, rozhlasovou hru Pod mléčným lesem (1953) Antonín Přidal a drobnou vzpomínku Vánoce jednoho kluka z Walesu (1945) Petr Eliáš. Vydáním Příhod při shazování kůží získává český čtenář Thomasovo literární dílo víceméně v úplnosti.
„Thomas byl první moderní romantik…, který sám sebe nabídl jako veřejnou, nikoli osobní oběť.“ /Karl Shapiro/ „Thomas, to je komtur, ten tě rozdupe.“ /Pavel Šrut/

Děj prózy Ambice v poušti (1984), předposledního románu Alberta Cosseryho, se odehrává ve fiktivním malém emirátu, jenž díky naprosté absenci ropných zdrojů stojí na rozdíl od okolních států stranou pozornosti těžebních společností. Tento blahodárný stav je však od jisté doby narušován pravidelnými sériemi bombových útoků, jejichž zfušovaná podoba a mizivý dopad zůstávají záhadou. Hlavní hrdina Samantar, který „vždy děkoval prozřetelnosti za to, že se narodil na chudé půdě, neboť věděl, že bída nikterak neláká hrabivost mocných“, je tímto vývojem znepokojen. Rozhodne se najít pachatele a zabránit tak nebezpečí intervence imperialistických mocností, která by místnímu obyvatelstvu, dosud chráněnému svou chudobou před utrpením moderního světa, přinesla neštěstí.
Ambice v poušti je Cosseryho nejpolitičtější román, v němž autor zároveň vizionářsky předjímá válku v Perském zálivu i model destabilizace regionů „revolučními“ silami.