Muž, běloch, 25 až 40 let, inteligentní, heterosexuál; se zálibou v hlasité hudbě a videohrách. Slušně zdraví a sousedi by do něj nic neřekli.

Debutoval básnickou knihou À la thèse (2013), s níž sklidil značný ohlas. Ropsovi následně vyšly dvě kooperativní nebásnické knihy, experimentující s žánry a způsobem sdělení: XXV. výročí (2014) – brožura, napsaná společně s Jakubem Vaníčkem a vydaná k 25. výročí 17. listopadu –, a kniha Náš svět čili Atlas kapitalismu (2015) vytvořená ve spolupráci s dramatikem, spisovatelem a komiksovým tvůrcem S.d.Ch, který svými kolážemi ilustruje Ropsovy ironicky a mnohdy až groteskně pointované krátké útvary. Roku 2018 vydal svou druhou sbírku básní Maskirovka.

Poéma Putin je autorovou třetí básnickou knihou.

Román Op Oloop (1934) je tragédií rozumu. Hlavní hrdina, původem Fin, je statistik žijící v Buenos Aires, pro kterého se věda stala způsobem života: metodicky rozplánoval svůj čas a přisoudil v něm pevné místo práci, hygieně i sexuálním potřebám. Román zachycuje poslední den a noc tohoto muže, jehož přísná matematická rovnováha se začne rozpadat působením až mladicky výbušného citu. Op Oloop se osudově zamiluje a chystá zásnuby, zároveň jej ale čeká i honosný banket, který v luxusním hotelu uspořádal pro nejužší okruh svých přátel u příležitosti tisící návštěvy místního nevěstince. Během dne však Op Oloop postupně ztrácí rovnováhu a jeho život se vychyluje nečekaným směrem. Přísný řád, geometrická vášeň, statistika citu selhávají a přenechávají místo chaosu a zoufalství.

Jméno argentinského spisovatele Juana Filloye (1894–2000) doprovází řada anekdot. Dlouhověký autor žijící v ústraní, milovník palindromů a opulentního slovníku, skrytá inspirace Julia Cortázara, muž, který si dopisoval se Sigmundem Freudem, karikaturista, polyglot. Třebaže jeho jazykově náročné dílo, pro něž je charakteristické květnaté, až manýristické vyjadřování, mísení vysokého a nízkého, vznešenosti a obscénnosti, vznikalo od počátku 30. let, plného docenění došlo teprve v poslední době. Za anekdotami se totiž skrývá nesmírně pečlivý autor oddaný svému řemeslu, který nečiní žádné kompromisy.

Než se z S.d.Ch. stal Tutáč, věčně budoucí ministr kultury, s jehož zápisky bylo lze se seznámit v jeho Knize Tutáč, byl nejprve Dýchajícím idiotem, zpravodajem české kulturně-politické války, jež zuřila v letech 2014 až 2018. Svědectví o útocích na zbytky lidskosti a kultury, převlečené za boj o všemožná práva a vymoženosti moderní doby, nalezne čtenář v zde přítomném souboru jeho statí.
V mnohém mu jistě připomenou humoresky Jaroslava Haška nebo rozhořčené šlehy Ladislava Klímy – moc se toho v české politice a kultuře od jejich dob nezměnilo. Přestože si Idiot ve svých statích prožil i klidnější mírová období, ve kterých mu bylo dopřáno kontemplovat, raději roku 2018 dodýchal, aby se na periferii světa, oddělené od mediálních půtek, mohl znovu svobodně umělecky nadechnout.