Maškarádu géniů, třetí díl Rakouské trilogie, považoval Fritz von Herzmanovsky-Orlando za své vrcholné dílo, souhrn všech zásadních témat, která ho celý tvůrčí život provázela: Erós jako vítěz nad racionalitou a pořádky mužského světa, znejistění muži jako oběti a hračky v rukou neporazitelných ženských protihráček; zpřítomnění řecké a byzantské mytologie, její surrealistické propletení se současnou banalitou a komedií dell´arte, odbourání hranic mezi minulým a současným, mezi mýtem, iluzí a realitou; zobrazení světa jako nestabilního místa a neuspořádané sbírky kuriozit (jež je současně cenností i smetištěm) a člověka v něm jako oběti posedlostí, obsesí a metamorfóz všeho druhu. I tento román končí tragicky jako oba předchozí, a přesto je plný typického hýřivého, skurilního humoru, legračních figurek a nedostižně originálních nápadů.

V knize Tajný život (1998, Vie secrète) se Pascal Quignard noří do hlubin lidské duše a odkrývá vrstvy vnitřního života, které zůstávají skryté před pohledem ostatních – i často před námi samými. V útržkovitých, meditativních textech zkoumá motivy samoty, paměti, touhy a ticha. Quignard propojuje autobiografické reflexe s filozofickými úvahami a kulturními odkazy, čímž vytváří jedinečnou mozaiku intimity a myšlení. Jeho jazyk je zároveň střídmý i lyrický, ztišený i hluboký, a vede čtenáře k pozoruhodnému vnitřnímu rozhovoru o tom, co to znamená být – a být skrytě.

Pascal Quignard (1948) je francouzský spisovatel, esejista a překladatel, proslulý svou žánrově nezařaditelnou, mnohovrstevnatou tvorbou oscilující mezi beletrií, filozofií a autobiografií. Působil jako redaktor v nakladatelství Gallimard a jako prezident festivalu barokní hudby ve Versailles. Jeho styl je charakteristický fragmentárností, obrazností a výraznou introspekcí – často zkoumá témata paměti, ticha, sexuality, tělesnosti a jazyka. Nejznámějším autorovým textem je díky filmovému zpracování román Všechna jitra světa (1991); česky dále vyšly Bludné stíny, za něž roku 2002 získal Goncourtovu cenu, a Terasa v Římě (2000). Quignard je považován za jednoho z nejpronikavějších a nejoriginálnějších myslitelů současné francouzské literatury.
V noci na 27. ledna 1997 postihla Pascala Quignarda vážná zdravotní příhoda, z níž vyvázl jen o vlas. Tehdy se rozhodl zcela stáhnout z veřejného života a zasvětit se posledním, či v jeho případě prvním věcem člověka: archeologii slova, genealogii citu, etymologii smyslů, a to formou zlomků, úvah vycházejících z četby, lingvistického a jiného bádání. Tak vzniklo Poslední království, jedinečné literární dílo, které k dnešnímu dni čítá dvanáct svazků a jehož je Tajný život, přestože vyšel jako díl osmý, samým počátkem.

Otevřená pustá krajina přináší povídky, v nichž se zdánlivě nic neděje, osoby přecházejí z pokoje do pokoje, pokuřují u stolečků v zahradách, dolévají si víno, pozorují dění za okny nebo posedávají na lavičkách v parku. Pod povrchem to ale vře, komunikace se zadrhává a ne příliš sympatičtí protagonisté příběhů analyzují vyřčené banality a snaží se pochopit jejich smysl. Autor ve svých textech vytváří prostor, v němž se významy rodí spíše mezi řádky. Každá věta je přesně vážená, každý detail podstatný. Jeho prózy nedramatizují, ale nechávají čtenáře zahlédnout napětí a osamělost, které se skrývají i v těch nejvšednějších situacích.

Kjell Askildsen (1929–2021) je považován za jednoho z nejvýznamnějších norských poválečných spisovatelů. Je autorem několika románů, svůj literární talent ovšem naplno rozvinul v povídkách vydaných v souborech v letech 1982–2005, z nichž čerpá i tento výbor. Jeho minimalistické ironické texty – výrazně ovlivněné francouzským novým románem – o lidech neschopných funkční komunikace byly oceněny řadou norských literárních cen a přeloženy do více než dvaceti jazyků. Českému čtenáři není Askildsen zcela neznámý, jeho povídky vyšly ve výboru Hřebík v třešni (1998), další ve studentských antologiích. Předkládaný soubor se snaží nabídnout ucelený reprezentativní průřez Askildsenovou tvorbou.