Autor úspěšné Scénologie krajiny, která vyšla jako 5. svazek malé řady edice Disk a otevřela téma scénologie životního prostředí či životního prostoru člověka, chce tentokrát porozumět tomu, čemu se říká předvádět se, hrát to na někoho, předstírat, klamat, čemu se říká životní divadýlka, čemu se říká udělat někomu scénu atd. Josef Valenta se zaměřuje právě na ony konkrétní podoby každodenního scénování, na jeho výrazové techniky a na způsoby chování, které při něm používáme

České drama očima mladých divadelníků. V situaci, kdy se zdá, že současné české divadlo obecně podceňuje působivost slova, dokazují mladí režiséři, dramaturgyně a kritička, že alespoň část nastupující generace divadelních profesionálů vyhledává díla, kde se básnické kvality textu stávají základem scénické poezie i nedílnou součástí jevištního obrazu. Autoři přitom vycházejí z vlastní zkušenosti, když reflektují konkrétní práci na obou stranách divadelní rampy - z pohledu tvůrce i diváka. V inscenacích, o nichž píší, v jejich dramaturgicko-režijních i teoreticko-kritických analýzách a recenzích věnují pozornost jednotlivým dílům české dramatiky - od klasika 19. století J. K. Tyla přes hry Karla Čapka, Františka Langera až k Josefu Topolovi a současným autorkám Lence Lagronové a Magdaleně Frydrych Gregorové.