Jan Schmid, zakladatel Studia Ypsilon, režisér, výtvarník, spisovatel, herec a profesor DAMU, se ve své knize Epištoly v kapitolkách nezamýšlí pouze nad světem umění, ale nabízí čtenáři i svérázný vhled do zákonitostí běžného (limitovaného) života. V jakýchsi „mikroesejích“, které psal v letech 1966–2012, se zabývá otázkami času, identity, příčinných vztahů, náhody a kontinuity. Leckde (s humornou nadsázkou) dospívá až k hypotézám takřka kosmologického či transcendentálního charakteru. Způsob uvažování i struktura knihy v mnohém korespondují s poetikou „otevřeného“ díla, kterou autor celý život vyznává a rozvíjí.

„Ačkoli ne vše, co po sobě čtu, dnes zcela platí a možná už není žádnou novotou, jak bylo tehdy, a stalo se obecným majetkem, zůstává to nepochybně dokumentem o ypsilonské jedinečnosti. Na více věcech jsou patrny stopy, jak se zachovat v totalitě, ale to je možná dobře, jak se teď ukazuje, lidé jsou pořád stejní ...“ (2002)

Nový svazek Lusobrazilské knihovny přináší vrcholnou divadelní hru jednoho z velikánů portugalského romantismu Almeidy Garretta (1799-1854), která na příběhu Manuela de Sousy Coutinha, hrdého šlechtice s nezlomnou vírou v moc rozumu a životní řád, ukazuje, že ani sebepočestnější život není chráněn před zásahy nevyzpytatelného osudu. Z neřešitelného konfliktu mezi rozumem a citem, ctí a láskou k milované ženě se rodí nový člověk, který pro sebe jediné východisko nalézá v Bohu - dominikán Luís de Sousa, pozdější slavný barokní spisovatel. Přeložila a doprovodnou studii napsala Marie Havlíková.

Kniha představuje drama jako scénický projekt: Na konkrétních příkladech (Tartuffe, Krejcarová opera, Tři sestry, Šest postav hledá autora, Radúz a Mahulena, Kosmické jaro… aj.) sleduje autor, zkušený divadelník a pedagog, opakující se vývoj od improvizovaného projevu k psanému dramatickému textu s důrazem na zkoumání jeho slovesné stránky. S dramatem jako scénickým projektem souvisí skutečnost, že dramatik se už při rozvíjení dialogu orientuje na živý projev - jako živé, tedy pociťuje slovo od samého počátku a tento vztah ke slovu se obráží v jeho psané podobě: Drama se tak aktivně podílí na literárním vývoji i na podobě divadla a skrze oba tyto vztahy i na podobě dané kultury, s níž bezprostředně souvisí.