Kniha představuje v pestré koláži různorodých textů a unikátních fotografií veřejnou i soukromou tvář divadelního a televizního režiséra Zdeňka Potužila, klíčové osobnosti dnes již legendárního Divadla na okraji. Tvorba tohoto divadla – představující veřejnou tvář Potužilovy tvůrčí osobnosti – je zde nastíněna mimo jiné několika významnými teatrologickými studiemi, rozsáhlými rozhovory, fotografiemi a soupisy inscenací. Soukromá Potužilova tvář, často šokující, exhibicionistická a překračující společenská tabu, je zde představena rozhovory, původními Potužilovými vzpomínkovými texty a písemným dialogem mezi Potužilem a básníkem a prozaikem Pavlem Buštou. Kniha je doplněna podrobnými soupisy Potužilovy divadelní i televizní režijní práce a původními texty Miroslava Kováříka a Mikiho Jelínka, přibližujícími Potužilovu osobnost. Kniha vychází ve spolupráci s dnešním „divadlem na okraji“.

Kniha Obrazy z dějin českého loutkářství seznamuje čtenáře populárně naučnou formou s významným fenoménem české kultury - loutkářstvím. Bohatě obrazově vybavená kniha se zabývá jednotlivými úseky dějin českého loutkářství: vznikem loutkářské tradice v českých zemích, životem kočovných lidových loutkářů, rodinným a spolkovým loutkovým divadlem i výtvarnou podobou loutek a dekorací. Přední odborníci v oboru loutkářství v jednotlivých kapitolách přibližují srozumitelně a poutavě etapy, kterými české loutkářství ve svém vývoji prošlo. Dosud nepublikované historické obrazové materiály ze sbírky Muzea loutkářských kultur v Chrudimi i brilantní a hravé fotografie loutek z jeho fondů nabízejí odborníkům i milovníkům loutkového divadla ucelený vhled do dějin českého loutkářství a názorně ukazují, jak silně spoluutvářelo naši divadelní kulturu, bez ohledu na to, že nespravedlivě dlouho nebylo chápáno jako "velké umění". Tato kniha je přirozenou součástí jeho rehabilitace. Všechny kapitoly mají resumé v angličtině, popisky k reprodukcím jsou dvoujazyčné.

česky, anglicky

Jan Schmid, zakladatel Studia Ypsilon, režisér, výtvarník, spisovatel, herec a profesor DAMU, se ve své knize Epištoly v kapitolkách nezamýšlí pouze nad světem umění, ale nabízí čtenáři i svérázný vhled do zákonitostí běžného (limitovaného) života. V jakýchsi „mikroesejích“, které psal v letech 1966–2012, se zabývá otázkami času, identity, příčinných vztahů, náhody a kontinuity. Leckde (s humornou nadsázkou) dospívá až k hypotézám takřka kosmologického či transcendentálního charakteru. Způsob uvažování i struktura knihy v mnohém korespondují s poetikou „otevřeného“ díla, kterou autor celý život vyznává a rozvíjí.

„Ačkoli ne vše, co po sobě čtu, dnes zcela platí a možná už není žádnou novotou, jak bylo tehdy, a stalo se obecným majetkem, zůstává to nepochybně dokumentem o ypsilonské jedinečnosti. Na více věcech jsou patrny stopy, jak se zachovat v totalitě, ale to je možná dobře, jak se teď ukazuje, lidé jsou pořád stejní ...“ (2002)