Ojedinělá publikace se zabývá historií českého loutkářství, které bylo jako svého druhu unikát v nedávné době zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky. Jan Novák, sám loutkář, se dějinám i provozování loutkového divadla věnuje již desítky let. Podařilo se mu shromáždit úctyhodné množství informací, včetně statistických údajů, které doplnil více než 150 fotografiemi a zpracoval též bibliografii oboru. Kniha je vedle nesporného badatelského přínosu také poctou všem loutkohereckým souborům, z nichž mnohé mají padesátiletou, některé i stoletou historii. V meziválečném období totiž existovalo v Čechách dokonce tisíce amatérských loutkářských souborů. Publikace detailně mapuje práci 84 souborů, a to nejen těch, které výrazně ovlivnily tvář českého loutkářství, ale i těch amatérských, které mnohdy působily ve velmi skromných podmínkách. Autor se věnuje také specifické estetice loutkového divadla a poutavým způsobem vypráví příběh jeho nezřídka komplikované existence.

Knihu vydalo nakladatelství KANT se spolupráci se Svazem českých divadelních ochotníků.

Strhující deník filmového vědce, kritika a esejisty Jiřího Cieslara ze sklonku jeho života. Cieslarův deník je psán s hlubokou znalostí deníkového žánru (Cieslar je autorem obsáhlého svazku Hlas deníku), současně však je zcela upřímný a pravdivý, psaný bez postranních dvířek a bez jakéhokoli předstírání. Deník zachycuje ty nejjemnější záchvěvy lidské duše, ale i mnoho z veřejného dění Cieslarovy doby. V knize ožívá množství každodenních příběhů z pražských redakcí, filmového prostředí a z univerzitního provozu, nad vším se ale klene především touha pochopit sebe sama, svůj úděl a svou nemoc. Matouš je křestní jméno autorova psychoterapeuta, který během děje knihy vážně onemocní a nakonec umírá na rakovinu. Cieslarův deník patří k závažným literárním svědectvím o životě u nás v posledním čtvrtstoletí.

Dramatický text, který není pokusem o zmapování brněnské divadelní scény, ale poctou scénáristovi Jaroslavu Dietlovi za jeho posmrtnou zásluhu na revitalizaci reálného socialismu na půdorysu marketingového fašismu. Text hry záměrně nepracuje s brněnským dialektem, hantecem a ani jiným jazykovým výstřelkem s výjimkou jména vrchního číšníka a slangových označení divadel, která jsou autorskou fikcí. Herci ať se radši nepokoušejí napodobovat ani brněnský akcent a raději dodržují spisovnost, která ať kontrastuje s hovorovostí nejstaršího a nejmladšího aktéra. Ve hře jsou použity repliky z pera Jaroslava Dietla a reinterpretované úryvky z překladu Čechovova Višňového sadu.

Hra je pandánem komedie Fantom Morgalu a součástí tzv. Brněnského triptychu.