V červenci 2020 dostal Jakub Čermák od přítele Kaii Macha malý zápisník a propadl skrze něj velké obsesi: psaní čtyřverší. Když se o rok později ohlédl, zjistil, že jich má nakupeno několik stovek. Básnický deník, který tak mimoděk vznikl, pokrýval první pandemický rok a období všeobecného protřesu. Ale jak se jindy v tvorbě věnuje společenským tématům a politice celkem pravidelně, tentokrát se básně okolnímu dění vyhnuly kamsi do bezčasí. Obranou proti tíze dějin mu byl obrat k intimitě, průzkum niternosti, záznam vlastní zranitelnosti i záchvěvů naděje.

kresby a grafická úprava: Jakub Čermák
redakce a jazyková redakce: Zuzana Barincová
tisk: Společnost Hrací karty 1884
náklad: 500 kusů
V odpovědi na časosběrnou juvenelii Resumé 17 (nakl. Šimon Ryšavý, 2004) dal své šesté sbírce jméno: Resumé 34. Sbírku nakonec – k poctě babičky, se kterou rád hrává karty – přepsal na sadu kanastových karet, které si pro radost i ilustroval.

Sada obsahuje 208 čtyřverší vytištěných na 108 kartách. Jednotlivá čtyřverší jsou zhruba rozdělena do celků: srdce - verše milostné a erotické / kříže – verše o smrti a víře mystické / piky – verše deprese, viny a pikání / listy – verše naděje a víry žité a pěstené. Všechna esa pak věnoval veršům pro dceru Agátku.

Číst se sbírka ovšem může kterýmkoliv směrem: hra je jejím základním principem. Ba ani číst se nemusí, jako se život nemusí pořád artikulovat a reflektovat. Někdy je potřeba prostě hrát. Autor vybízí především ke hraní Habaďůry, jejíž návod je vytištěn na krabičce.

Poeticky napsaný text Svatého Františka z Assisi v umbrijském nářečí italštiny, který děkuje Bohu za věci, které stvořil pro tento svět.

svatý František z Assisi ; český text Petr Borkovec

100 číslovaných výtisků

Sbírka Podzimní motýli vyšla v roce 1946 u českého nakladatele Zdeňka Řezníčka a do francouzštiny je přeložena poprvé. Vytvořit nový svět zvuků, rytmů a obrazů v rýmovaných verších, do kterých je ve své rodném jazyce uzavřel Buhuslav Reynek, to je výzva, které se ujal Benoît Meunier: „Když čtenář sleduje tyto Podizmní motýli, není svědkem pouze proměny podzimní krajiny. Jsou tady jasné znaky: všudypřítomnost pečetí, nachové barvy, oběti a beránka, krve a smrti… Záříjoví motýli, říjnový vítr a mlha, vzpomínky a slábnoucí slunce postupně ustupují a místo nich přichází první listopadové jíní, hřbitovy, zesnulí, litanie ke svatým: celá sbírka směřuje k ohlušujímu lomozu Apokalypsy z Posledního soudu, a nakonec vrcholí v klidu a tichu, v podobě jediné a lehounké Stopy, kterou zanechal ve sněhu pták: ten odletěl, snad s příslibem Návratu.“ (Benoît Meunier, doslov).

nakl.Romarin