Soubor čtyř povídek z pozůstalosti známého novináře a publicisty, moderátora pořadu Historie.cz, Vladimíra Kučery.

Kniha Balada o dřevěném světě, nazvaná podle jedné z povídek, vypráví o tradičním, původním způsobu bytí v relativně uzavřených komunitách, založeném na jemně tkaném předivu sice nepsaných a nevyslovených, avšak všemi respektovaných pravidlech. Mohou to být například pravidla klukovských válek mezi Mejťáky a Křešínskými, nebo zvyklosti, jimiž se řídí sousedský život na vesnici, či společenství trampů a příznivců folkové hudby. Kučera ve svých textech vypráví o tom, co se může stát, když do takovýchto uzavřených světů vstoupí někdo zvenčí, někdo, kdo se takzvaně „vyzná“, a začne ovlivňovat život v okolí podle své povrchní povahy a mentality a vše přizpůsobovat svým záměrům i svému prospěchu. To se nemusí odehrávat jen v „znormalizovaném“ Československu let sedmdesátých, ale třeba i po skončení Velké války ve druhé dekádě minulého století.

Deník děvčátka, dívky, posléze slečny z doby komunismu. Hledání životních cest i cestiček včetně duchovních. Příběhčí nadšením Sametové revoluce, které ale otvírá nové otázky a odpovědi - jaký bude ten ráj, co bude následovat?

Hlavní hrdinka, které sama sebe (a svou sestru) stylizuje do role lišky, opatrné a střežící svůj pelíšek – své soukromí, musí překonávat dvojí handicap. Kromě své povahy, nejistoty, nedostatku sebedůvěry a nedůvěřivosti, stejně jako určitého bolestínství, je to komplex z periferie, „dalekého Západu“ tehdejšího Československa. Perifernost jejího rodného kraje symbolicky vyjadřuje popis zemětřesení, které na přelomu let 1985/1986 Chebsko postihlo. Protože Češi v kraji sídlí teprve nedávno, nemají v regionu pravidelné seismické otřesy v kolektivní paměti.

Náčelník Apačů v názvu odkazuje k postavě Karla Maye a jeho literárního světa, který hraje v autorčině dospívání a životní cestě důležitou roli. Postupně, po vrstvách, objevuje nové stránky Mayovy tvorby a osobnosti. Od Vinnetoua se tak dostává k Mayově religiozitě a jeho hlubšímu rozměru. May tak hraje určitou roli i v hledání a objevování víry, které je jedním z důležitých témat textu. Věrna své „liščí nátuře“, překonává hrdinka i v tomto směru vrozenou opatrnost a postupně roste v důvěře, objevuje křesťanské prostředí s jeho výraznými postavami (Jiří Reinsberg) a zapojuje se do něj.

Finále textu tvoří konec roku 1989 a zapojení tehdejší studentky Filozofické fakulty UK do sametového dění. Asi nezajímavější v tomto směru je její výprava (společně se sestrou) do rodné Aše. „Revoluce“, zásadní změna poměrů, se pro ni stane uvěřitelnou skutečností až tehdy, když (řečeno dnešním slovníkem) mimo pražskou „bublinu“ zasáhne i natolik odlišný kraj, odlišný svět, jakým bylo její rodiště. Nadšením z revolučního dění občas probleskuje autorčina skepse a dodává líčení zemitější a zajímavější charakter.

Historický román o složitých vztazích René Descarta s královnou Kristýnou a princeznou Alžbětou Falckou ve formě dopisů, skutečných i fiktivních, které si protagonisté vyměňují s různými osobami. Pravda a fikce se tak neoddělitelně prolínají a čtenáři se nabízí neotřelý pohled na konec života velkého filosofa na pozadí událostí švédského dvora