Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Paříži“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž uměnímilovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars, Othon Coubine a François Zdenek nebo François Maurice Eberl. Zvláště jim je věnována tato kniha, která se snaží zmapovat jejich pohyb na meziválečné umělecké scéně ve Francii, nejvíce v jejím hlavním městě, a na několika příkladech prozkoumat kontext i mechanismy jejich pařížského působení, účast na výtvarných salonech, samostatné výstavy v galeriích a přijetí jejich tvorby dobovou kritikou. Kniha neopomíjí ani další „Pařížany“ Aléna Diviše a Editu Hirschovou. Stává se tak nenahraditelným ucelením obrazu, který zachovali v Paříži působící čeští umělci.

Kniha pojednává různé stránky umělectví coby postavení, v němž během 19. století výtvarní umělci vnímali sami sebe v souvislosti s tím i to, jak je posuzovala společnost. Fenomén umělectví v naší knize zahrnuje sebereflexi i sebeprezentaci výtvarných umělců; týká se tedy vlastních tvůrčích výkonů i ideologie spjaté s výtvarným uměním. Ukazuje, nakolik emancipace umělců souvisela s národními hnutími, a jak odpovídala vývoji evropské umělecké scény. Čeští umělci se stávali uznanou součástí proměňující se moderní společnosti. Představy o umělectví zobrazujeme ve škále od oficiality a uměleckých veličin až po tvůrčí hru s fikcemi ba i mystifikacemi. Mimořádnou přitažlivost knize poskytuje její výtvarná výbava zahrnující obrazy, kresby, grafiky, sochy od známých umělců i množství příkladů z tvorby méně známé.

Monografie Jitky Svobodové (1941), první profesorky na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedla ateliér kresby, zahrnuje průřez všemi oblastmi její více než padesátileté práce: počínaje ranými obrazy přes tužkové kresby po kresby pastelem, doplněný o objekty, které jsou rovnocennou součástí její tvorby. Monografii doplňuje obsáhlý výbor ze studií, textů do katalogů a recenzí od řady historiků umění a výtvarných kritiků. V plné míře tak máme možnost vůbec poprvé nahlédnout do uzavřeného, vnitřně soustředěného světa autorky, zabývající se přírodními jevy a věcmi kolem nás. Mnohé ze zařazených děl nikdy nevystavila, ani nereprodukovala. Její schopnost oddělit podstatné od vedlejšího proniká vrstvy osobní zkušenosti, vyzdvihuje základní rysy každodenního okolí, převrací ustálené vazby předmětů, nechává zaznít prvotní živly. Objevuje plynoucí ve stálém, zneklidňující v trvalém.