Umělecká kreativita je základní téma, které i v odborných dějinách umění přemáhá dnešní hyperspecializaci. Chiasmatický pojem figury a figurace potom pomáhají pochopit hlubší vztahy mezi tradicí a modernou. Kniha sleduje tyto otázky nejen teoreticky, ale i v konkrétních rozborech významných uměleckých výkonů. Petr Wittlich V knize je teoreticky i historicky vytvořena propozice pro novou metodologii uměleckohistorického výkladu umění pomocí pojmů figura a figurace. Její výhodou je, že umožňuje vytvářet historicky situované syntézy formálních i obsahových složek, působících při vzniku uměleckých děl a neodděluje moderní umění od tradice, i když zdůrazňuje jeho inovační kapacitu. Petr Wittlich vybudoval nový samotný výkladový systém. Kniha Figura, tak představuje pro další generace, nejen historiků umění, návod jak nepředpojatě a zároveň poučeně vnímat umění jako takové.

Název publikace a stejnojmenného výstavního projektu Argonauti ideálu vychází z dobového citátu publikovaného Erichem Posseltem v roce 1912 v krátkém pojednání k pozici kultury v Liberci, který se díky prudkému průmyslovému rozvoji na sklonku 19. století pozvolna stával významným regionálním centrem. Kniha sama je rozdělena do tří hlavních okruhů. Hlavní stať vychází z analýzy dobového archivního materiálu a je prvním uceleným zpracováním stavu výtvarného umění spojeného s Libercem v době od počátku 20. století do rozbití Československa Mnichovskou dohodou. Hlavní snahou je upozornit na limity a výzvy místní výtvarné kultury napříč sledovaným obdobím. Zasazuje je do širšího kontextu a srovnává místní situaci s centrem. Text se zabývá výstavami, jednotlivci, filmem. Nejdůležitější uměleckou aktivitou byla činnost skupiny Oktobergruppe (1922–1927). Rekonstrukce její výstavní činnosti tvoří druhý oddíl knihy. Ve třetí části pak čtenář najde rozšířené medailony jejích 11 členů (Alfred Dorn, Erwin Müller, Rudolf Karasek, Alfred Kunft, Hans Thuma, Edith Plischke, Richard Fleissner, Karl Kaschak, Wenzel Franz Jäger, Johannes Watzal a Wilhelm Srb-Schlossbauer). Na ně navazují obdobně koncipovaná, umělecké dílo reflektující monografická pojednání Karla Johneho, Wilhelma Kocha, Jaro Berana a Josefa Nastoupila a dalších. Kniha je věnována všem svobodomyslným argonautům, kteří nemohli dokončit své dílo. Koncepce knihy a text: Anna Habánová Překladatel: Anna Ohlídal

Sto let od smrti Rudolfa Steinera († 30. 3. 1925), rakouského filosofa, okultisty, architekta, sochaře, designéra, tvůrce antroposofie, waldorfské pedagogiky, biodynamického zemědělství či eurytmie vychází kniha Pražská antroposofická moderna 1907–1953. Rudolf Steiner) „odkázal“ právě Praze, kterou mezi lety 1907 a 1924 opakovaně navštěvoval, generaci duchovních umělců a umělkyň a „proměnil karmu“ města na prahu mezi Západem a Východem, mezi německým a slovanským živlem, mezi starým věkem a modernou, mezi „tímto a druhým světem“. Umění antroposofické filiace z Prahy – od tvůrců německožidovské, české, maďarské i chorvatské identity – se zde zjevuje v neuvěřitelné šíři: od malířství, kresby, grafiky, sochařství, užitého designu, fotografie, šperkařství, literatury a filosofující esejistiky, eurytmie, hudebního dramatu až po uměleckou výšivku.

Čtenář se dostane do kontaktu i s dalšími osobnostmi multikulturní Prahy let 1907 až 1953: s grafikem Richardem Teschnerem, fotografem Carolem Novákem, teosofem, grafikem a malířem Rudolfem Adámkem, se spisovateli Maxem Brodem, Paulem Leppinem a Franzem Kafkou, s okultistkami Bertou Fanta a Idou Freund, Julií Klímovou-Niemetz, návrhářkou Jaroslavou Vondráčkovou, nakladateli Františkem a Jaroslavem Topičovými, ruskou básnířkou Marinou Cvetajevovou, básníkem Kamilem Bednářem, spisovatelem a novinářem Karlem Čapkem, antroposofkou, herečkou, nakladatelkou, okultistkou a organizátorkou eurytmie Marií Steiner.
Velkým objevem je poprvé publikovaný konvolut bromostříbrných portrétů Rudolfa Steinera od předního představitele piktorialismu Carola Nováka vzniklých pravděpodobně v Praze v roce 1918. Historiku umění Davidu Vodovi se podařilo, bez vší pochybnosti, prokázat, že vedle dosud známých uměleckých směrů a hnutí kontinuálně existovala i antroposofická moderna. Kniha je zásadním příspěvkem do dějin světové kultury.