Hugo Steiner (1880, Praha - 1945, New York) byl jedním z nejvýznamnějších česko-německých knižních tvůrců 20. století židovského původu, jehož dílo je z velké části spjaté s Čechy. V roce 1900 odchází z Prahy do Mnichova, v roce 1933 se do ní z antisemitských důvodů vrací, aby ji v roce 1938 ze stejných důvodů, již definitivně opustil. I v době pobytu v Německu si v Praze držel ateliér. Steinerův přínos nespočívá jenom v jeho samostatné vynikající výtvarné tvorbě, ale patří k němu též jeho inovátorský přístup týkající se knižních vazeb, propagace knihy i významné pedagogické činnosti. Je až neuvěřitelné kolik prací stihl za svůj život vytvořit a kolika oborům se věnoval. Zdrcující skutečností je, že velká část jeho práce z německého období byla zničena. Po válce byl odsunut na okraj zájmu i společnosti, protože jeho výstavní a organizační práce byly spojeny s Lipskem a s Berlínskými nakladatelskými domy a pro nově vzniklou NDR bylo Steinerovo jméno, jako zásadního antikomunisty, nepřijatelné připomínat. Pro řadu Němců zase svým přízviskem Prag patřil do Čech. V Čechách vadil ze stejného důvodu jako v NDR a zároveň svou německou příslušností. Hugo Steiner-Prag změnil knižní svět jako úpravce, ilustrátor, tiskař a propagátor knižní tvorby. Největší část svého profesního života strávil (33 let) v Německu, ale svou tvorbou zůstal spjatý s Prahou. Nejen cykly ilustrací ke Golemovi, ale i ilustracemi ke knihám Paula Leppina či albem Finis Prag. Po své nucené emigraci založil v Praze soukromou školu Officina Pragensis, jejíž žáci udávali směr české knižní úpravy a ilustrace 60. let. Monografie je splátkou letitého dluhu významnému autorovi, jehož dílo bylo v Čechách, přes jeho úzkou vazbu k Praze a zásadní zásluhy o rozkvět české kultury, téměř zapomenuto.

Josef Portman byl doposud známý nejvíce jako iniciátor legendárního litomyšlského Portmonela kongeniálně do nejmenších detailů vyzdobeného Josefem Váchalem. Kniha poprvé sleduje jednotlivé fazety jeho života a díla. Portman je prezentován nejen svou vydavatelskou činností, ale také jako vytrvalý sběratel, rozporuplný mecenáš a milovník umění. Josef Portman zasvětil svůj život literatuře, krásným knihám a výtvarnému umění. Jako bibliofil a amatérský tiskař stál za vznikem mnoha zajímavých knižních titulů, nezřídka vydaných jen v jednom nebo několika málo výtiscích, často doplněných důmyslným výběrem výtvarného doprovodu. Neostýchal se oslovit ke spolupráci takové umělce, jakými byli např. Jan Konůpek, Zdenka Braunerová, Vojtěch Preissig, Milada Marešová, Josef Čapek nebo Karel Svolinský. Z literátů patřili k jeho nejoblíbenějším Charles Baudelaire, Otokar Březina, Paul Claudel, Jaroslav Durych, Eugene Demolder, Gustav Flaubert, Franz Kafka, Pierre Louys a Miloš Marten. Přestože Portman celoživotně působil v Litomyšli, charakter, rozpětí a výsledky jeho činnosti přesáhly hranice jeho rodného regionu a v určitém směru také hranice tehdejšího Československa. Navázal např. kontakty s Georgesem Rouaultem, Georgem Groszem nebo Albertem Schamonim. Stal se také jedním z prvních nakladatelů, kteří u nás vydali grafikami doprovozené texty Franze Kafky. Opomenuty nebudou ani jeho erotické tisky, které byly doposud obestřeny tajemstvím. Zvláštní pozornost je v knize věnována Portmanově sbírce umění. Kniha doplněná rozsáhlými úryvky korespondence je ve své kompozici jedním z pramenů pro porozumění kulturním dějinám první poloviny 20. století.

Kolektivní odborná monografie poprvé přináší komplexní pohled na fenomén kolektivních domů, domů hotelového typu a příbuzných architektonických útvarů, jaké se vyvinuly a byly realizovány v českých zemích v průběhu 20. století.

Kolektivní dům (koldům) pod jednou střechou spojuje obytnou funkci se širokou nabídkou služeb a zespolečenštěnými provozy pro stravování, péči o děti či trávení volného času, určenými zejména pro obyvatele daného domu. V moderních českých dějinách tento typ krystalizuje kolem roku 1910 v úvahách liberálních sociologů kolem Tomáše G. Masaryka, následně se zásluhou teoretika architektury Karla Teigeho ocitá v centru zájmu levicové meziválečné avantgardy, a konečně kulminuje ve čtyřicátých a šedesátých i sedmdesátých letech, kdy vznikají kolektivní domy v Litvínově a Zlíně a řada domů hotelového typu. Jak české teoretické debaty, tak i architektonické realizace se vyznačují vysokou kvalitou, která je plně srovnatelná se zahraničními příklady. Publikace poprvé v české a v takto obsáhlém pohledu i zahraniční uměnovědné literatuře přináší soubor textů, v nichž systematicky představuje nejdůležitější realizace a návrhy „koldomů“. V odborných statích, pak přibližuje architektonicko-urbanistické, politické, ideologické, ekonomické, sociologické a kulturně-antropologické aspekty dějin kolektivního bydlení. Čtenáři jsou rovněž seznámeni s relevantními proudy v uvažování o kolektivním bydlení z euroamerického okruhu a vybranými zahraničními realizacemi.

Autorský tým sestává z více než dvaceti odborníků, více než desítka z nich působí na prestižních vysokých školách či výzkumných ústavech v zahraničí (mj. Universität Leipzig, Hochschule für angewandte Wissenschaft und Kunst – Hildesheim/Holzminden/Göttingen, Chalmers University of Technology – Gothenburg, Institute of Art of the Polish Academy of Sciences – Varšava, Moholy-Nagy University of Art and Design – Budapešť, Iowa State University – Ames, Waseda University – Tokio, ad.). Editor a spoluautor knihy Hubert Guzik působí na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Zaměřuje se na dějiny bydlení 20. století a je autorem řady článků publikovaných v tuzemských a zahraničních odborných periodicích.