Příběh z předválečných Sudet ukazuje, jak hluboká a bolestivá rána přetrvává ve vztazích, když jsou zasaženy fanatismem.

Barevné podkolenky jsou příběhem nemanželského dítěte, chlapce křtěného Botičem, kterého jeho matka svěří „na vychování“ do německé rodiny žijící v Potočné, malé vesničce v Orlických horách. Hoch se tak bezděky ocitá mezi dvěma světy – českým a německým. On ovšem oba tyto světy považuje za své – plynule přechází z češtiny do němčiny, má své přátele jak mezi Čechy, tak mezi Němci. To se ale v době vzrůstajícího nacionálního fanatismu změní. Náhle se ocitá jakoby mezi dvěma mlýnskými kameny: pro Němce je až příliš Čechem a pro Čechy zas až příliš Němcem.
Všechny tyto vzpomínky na dětství a dospívání se mu vybavují, když se po mnoha letech vrací do Potočné, aby na žádost tamějšího starosty doplnil v místní kronice prázdná místa, zející po odsunutých německy mluvících obyvatelích. Zaniklý svět někdejší sousedské pospolitosti, rámovaný travou zarostlými půdorysy odstřelených domů, však již není možné vzkřísit k životu. Jediným pojítkem s minulostí se mu tak stává setkání s dávným přítelem Silbernáglem řečeným Zilbr, německým Židem, kterého se za války snažil uchránit od transportu do koncentračního tábora, a jejich společné vzpomínání...
A je to také Zilbr, kdo se zasloužil o neobvyklý titul nové knihy Michala Novotného. Každým rokem si v den Hitlerovy smrti, 30. dubna, navléká barevné podkolenky a obchází v nich celou Potočnou. Jaká úleva oproti fašizující bílé!

Příběh nacisty, který byl v norimberském procesu obžalován a souzen jako hlavní původce takzvaného Generálního plánu pro východ.

Tato kniha je vyprávěním Bettiny Meyerové o jejím pátrání po minulosti vlastního dědečka Konrada Meyera, vysokého důstojníka SS a přesvědčeného nacisty. Člověka, který nesl rozhodující odpovědnost za vypracování takzvaného Generálního plánu pro Východ, jehož cílem byl násilný přesun a případná likvidace celých velkých skupin obyvatelstva a změna demografického uspořádání východní Evropy ve prospěch Němců během druhé světové války a po ní. Konrad Meyer byl obžalován a souzen na 8. následném norimberském procesu, kde byl následně osvobozen. Přestože i po válce zastával nacionálně socialistické myšlenky, mohl přednášet zemědělskou problematiku na Technické vysoké škole v Hannoveru, kde byl uznávaným profesorem.

Ačkoli autorka není vystudovanou historičkou, pokusila se za pomoci archivních materiálů, dokumentů dosud nezveřejněných (například vlastního životopisu Konrada Meyera) i vzpomínek členů rodiny a pamětníků z řad obětí holokaustu sestavit životopisnou skicu Konrada Meyera a zároveň vylíčit své zážitky, zkušenosti a často velmi stísňující a zraňující pocity, které si během let svých bádání zapisovala. Kniha Bettiny Meyerové je pokusem vyrovnat se s historií nejen své rodiny, ale i s temnou etapou německých dějin, na níž se její dědeček významně podílel, aniž by nad tím až do konce svého života projevil byť jen sebemenší stín lítosti.

Ulice jsou plné nejrůznějších existencí, od umělců všeho druhu po zkrachovalce, všude plno tvrdých drog, vybydlených baráků, ilegálních nočních klubů, galerií a alternativní kultury. Život je vzrušující, inspirativní, ale také nebezpečný. Takový New York Pavel Sojka zachytil ve svých fotografiích a vzpomínkách.

Memoárový text fotografa Pavla Sojky (spoluautora publikace Punk je mrtvý – a kdo ne, Pulchra, 2016), který prožil čtvrt století na dolním Manhattanu v New Yorku, je vlastně zápisníkem muže, jenž se ve velmi mladém věku rozhodl emigrovat z komunistické Prahy let sedmdesátých do amerického New Yorku. Zde začíná nový život od nuly. Usazuje se ve známé čtvrti kreativců jménem Abecední Město, kde se zdá být téměř všechno možné. Sojka začíná hodně fotit a kreslit, spolupracuje s Bobem Krčilem, stává se součástí punkové komunity, léta žije ve známém hotelu Chelsea. Často se sám ocitá na hranici zákona.
Obrazovým (v knize je cca 90 fotografií) i slovním záznamem svých zážitků zprostředkovává Pavel Sojka New York, který už dávno neexistuje. Kdysi opovrhovaná místa se dnes proměnila v nejluxusnější oblasti. Svobodná atmosféra byla zahalena pachem snobství. Kniha Pavla Sojky ale není primárně o proměnách jednoho místa, byť světově proslulého. Jde o výpověď muže, který se rozhodl žít ve svobodné zemi se všemi důsledky, které takový životní krok do neznáma přináší. Nyní rekapituluje a srovnává – Prahu a New York 80. let, tady a tam. Jako appendix totiž připojil i text o svém pobytu v Praze před emigrací.