Kniha, kterou se uzavírají vybrané spisy Jaromíra Šavrdy (1933-1988), shrnuje autorovu poezii, publikovanou posud samizdatem nebo v exilu. Jde o texty, uspořádané autorem do osmi samostatných sbírek (vydaných v rámci vlastní samizdatové edice Libri prohibiti); pořadatelem deváté, závěrečné sbírky (Posledních pár lístků), publikované v roce 1989, je Karel Biňovec.

Svazek obsahuje následující sbírky: 1) Historické reminiscence (napsáno 1968, prvně vydáno 1977); 2) Kočky a lidé (?, 1981); 3) Cestovní deník (červen-červenec 1979, "nemocniční oddělení brněnské věznice"; samizdatem 1985, knižně: Mnichov: Poezie mimo domov, 1984; Ostrava: Profil, 1991); 4) Česká kalvárie (březen 1983, "věznice Ostrava"; 1984); 5) Hodina v úzkých (únor 1984, "trestanecký lágr Ostrov nad Ohří"; 1986); 6) Má vlast (březen 1984, "trestanecký lágr Ostrov nad Ohří"; 1986); 7) Plachetnice Santa Maria (květen 1984, "vězeňský lágr Ostrov nad Ohří"; 1985); 8) Druhý sešit deníku (srpen 1984, "trestanecký lágr v Ostrově nad Ohří"; samizdatem 1985, knižně: Mnichov: Poezie mimo domov, 1986); 9) Posledních pár lístků (Ostrava, 1989).

Kniha nabízí nejen obsáhlý výbor z básnické tvorby Oldřicha Mikuláška, ale i průvodní komentáře a studie. Podstatnou součástí publikace jsou i dobové ohlasy Mikuláškova básnického díla v podobě četných recenzí, literárněvědných studií a dalších příspěvků. Stranou nezůstaly ani Mikuláškovy reflexe vlastního díla, které jsou zastoupeny vybranými rozhovory, úvahami a dalšími statěmi. Shromážděný materiál představuje jedinečný soubor textů, který podává plastický obraz nejen Mikuláškovy básnické tvorby, ale i její dobové recepce. Texty jsou doprovozeny vybranými fotografiemi, kresbami a karikaturami. Knihu uzavírají ediční poznámka, bibliografie a rejstříky.

Polodokumentární román Leonida Gabyševa "Odljan neboli Vzduch svobody" vyšel v Rusku na pomezí 80. a 90. let a vzbudil obrovskou pozornost. Autor zde popisuje poměry v ruských dětských kriminálech, které na vlastní kůži zažil. Kniha je plná autentických emocí a poodkrývá zločinnost totalitního státního zřízení. Byla přeložena a vydána v mnoha evropských zemích i ve Spojených státech. V samotném Rusku byla jednou z prvních vlaštovek tzv. nové ruské literatury, jejíž prostřednictvím autoři usilují o demokratizaci společnosti. Samotnému Gabyševovi přinesla mnohá ocenění.

Zde citace z textu žurnalisty a spisovatele Jana Petránka: "Hledáním pravdy o minulosti a analýzou faktů o mocenské zvrácenosti se společnost významně brání proti recidivám zla. Leonid Gabyšev svou knihou k tomu velice účinně přispívá. Lze říci, že žádný čtenář po jeho přečtení neunikne celé vlně morálních závratí se sebezpytujícím pohledem a závěrem "nelze lhostejně stát mimo nebo nad touto minulostí - pokud ano, tak přestanu být člověkem. Tak silná je Gabyševova práce." 

Leonid Gabyšev se narodil 19. července 1952 v západosibiřském Omsku v rodině profesionálního vojáka, který později pracoval jako policejní důstojník a velitel jednoho z venkovských oddělení obávané sovětské milice. V roce 1977 ukončil studium na stavební průmyslovce ve Volgogradu. Gabyšev je klasický autor jedné knihy, což je právě Odljan neboli Vzduch svobody. Popisuje v ní vlastní často hrůzné zážitky ze sovětského vězení pro nezletilce. Jedna z charakteristik geneze Gabyševovy rodiny je velmi lapidární, ale vypovídá o mnohém: děd rolník, otec policajt, syn kriminálník.
Odljan Gabyševa okamžitě proslavil už po perestrojkovém časopiseckém vydání ve slavném literárním měsíčníku Novyj mir (č. 6-7/1989). V následujím roce román vydalo i nakladatelství Molodaja gvardija. Později Gabyšev publikoval také své deníky a sborník povídek. Poslední opravdu novou knihu však vydává v roce 1994 a od té doby víceméně mlčí. V roce 1990 se stal členem tehdejšího Svazu spisovatelů SSSR. Podle posledních dosažitelných informací žije ve Volgogradu. Na literárním a společenském dění své země se však nepodílí.