V prvním svazku básnického díla Čana (1946-1997, od roku 1968 ve Švýcarsku a Izraeli) vycházejí sbírky Červen, Balady za šesťák a romance po korunce a Zpěvy skoro sokolské. V Čanově poezii se spojuje ironie s vážností, hravá nadnesenost a zpěvnost s disonancí a tíhou. Jak už naznačují názvy tří sbírek, je silně ukotvena v dialogu s českou básnickou tradicí. Tu Čan rozvíjí do hlasu mimořádně svěžího a osobitého.
Výrazný představitel „mlčící“ básnické generační vrstvy (nar. 1951) vydal v roce 1987 samizdatově výbor ze svých strojopisných sbírek, který je základem tohoto vydání. Kulisu knihy tvoří období tzv. normalizace. V textech se objevují konkrétní znaky: devastovaná příroda, obřady komunistické moci, každodenní "banální" občanské kolaborace. Část sbírky tvoří "mikropříběhy" zachycující atmosféru normalizačních lampasáckých Dejvic. Co však činí tuto sbírku něčím více než cenným dokumentem doby, je zápas o duši, o vnitřní proměnu.
Soubor deseti knih poezie vydaných v letech 2005-2007: Jean de Sponde, Jevgenij Rejn, Petr Fabian, Karol Maliszewski, Szilárd Borbély, Richard Wilbur, Folgore da San Gimignano, Yves Bonnefoy, Wallace Stevens, Louise Glücková.
Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné. Používá k tomu různé literární formy: od fabliaux přes zdánlivé deníkové zápisy, až po lyrické básně v klasickém stylu.
Jean Follain (1903–1971) vydal své první sbírky v r. 1933, tedy ve vrcholné době surrealismu jeho, přesto jeho poezie nemá se surrealismem mnoho společného, nejvýš ji lze označit za poučenou a ironickou antitezi. Follain se obrací k všednímu světu věcí a lidí, většinou vesnickému nebo maloměstskému a bývá řazen do blízkosti básníků jako Francis Ponge nebo Eug?ne Guillevic. Ve svých básních J. Follain často zdánlivě prostě líčí všední či takřka bezvýznamné scény a také je nijak neinterpretuje. Typická nostalgie jeho poezie vyplývá z nenápadné konfrontace času lidí a času věcí. Jako by věci byly mnohem trvalejší než pomíjivé skutky i životy lidí, a zároveň právě proto poutaly člověka ke světu. Soubor v překladu Jana Vladislava vychází částečně ze starších Vladislavových převodů, vydaných časopisecky koncem 60. let. Pro toto vydání Jan Vladislav starší české překlady zrevidoval a doplnil o další básně. Jde mimochodem o jednu z posledních knih, jejichž přípravě se Jan Vladislav věnoval.?
Úplný překlad nejnovější, čtvrté sbírky irského básníka mladší generace. Básník a literární kritik Justin Quinn (1968) od roku 1994 žije a pracuje v Praze, kde vyučuje angloamerickou literaturu na univerzitě a překládá českou poezii (Petr Borkovec, Ivan Blatný, J. H. Krchovský). Jeho soustředěná, formálně náročná a k detailu citlivá poezie do sebe zcela samozřejmě absorbuje jak anglickou literární tradici, tak reálie autorova českého domova. Překlady jeho básní otiskla v letech 2003 a 2005 revue Souvislosti. Přeložil Tomáš Fürstenzeller.
