Enzensbergerova básnická skladba poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu „diskrétní“ trhlinou v lodním trupu, následně, krok za krokem, autor popisuje plíživý začátek a průběh katastrofy i postupující paniku. Motiv zániku se však nevztahuje pouze na Titanik jako takový, ale je východiskem pro bohatou asociační síť a rafinovanou textovou montáž. Zánik zde vystupuje v mnoha podobách a souvislostech – od pradávných obrazů apokalypsy v podání umbrijských malířů přes zřetelné narážky na zánik Třetí říše, až po autorův deziluzivní pobyt na komunistické Kubě či „současný“ pobyt v Berlíně. Enzensberger bilancuje, a to jak autobiograficky, tak i z hlediska světových dějin. Dávná brantovská Loď bláznů jde ve všech svých podobách nevyhnutelně ke dnu, se všemi svými pasažéry, třídami (cestovními i společenskými) i luxusním vybavením.

Dvousvazkový výbor z poezie a esejistiky Jeleny Švarcové, uznávané autorky leningradského undergroundu a přední současné ruské básnířky.

Jelena Švarcová (1948-2010) u nás bohužel zatím neznámá, patřila k předním básníkům současné ruské poezie. Vystudovala Leningradský institut divadla, hudby a filmu, ale od mládí psala verše a brzy se stala uznávanou autorkou leningradského undergroundu. Její poezie byla až do gorbačovské „perestrojky“ publikována pouze v samizdatu a také v zahraničí. První básnická sbírka Tancujuščij David vyšla v Paříži a v USA, další sbírka Stichi v roce 1987 v Paříži a v Mnichově. V Rusku autorka debutovala až v roce 1989 sbírkou nazvanou Storony svjeta, jež byla v první den vydání rozebrána. To už měla básnířka za sebou celou řadu čtení v Rusku i v zahraničí a zvali ji na evropské i zámořské festivaly spisovatelů. Zúčastnila se i Festivalu spisovatelů Praha. V roce 1999 obdržela prestižní cenu za literaturu Northern Palmyra Prize a v roce 2003 získala The Triumph Prize za sbírku Sočiněnija Jeleny Švarc (anglicky Works of Elena Schwarz, 2002). Její senzualistická lyrika si získala četné obdivovatele doma i v zahraničí. V roce 2010 zemřela ve svém milovaném Petrohradě, který s výjimkou svých literárních výjezdů po celý život neopustila.

Dva svazky v jedné krabici, samostatně neprodejné.

Po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a knize esejí Uvnitř světa (2012) vychází druhá sbírka básní Josefa Hrdličky Kočka v ohni. Sbírka, jejíž texty jsou pozoruhodně propojeny, tvoří celistvou skladbu. Subtilnost obrazů a nápovědí doplňuje jemná hra s jazykem, jehož obraty se tu stávají formou tázání po hledaných „pravdách“.