Kniha přináší jedinečný soubor barevných snímků Zívrových plastik z veřejných i soukromých sbírek a neopomíjií ani nedochované práce. Kapitoly o jednotlivých tvůrčích údobích jsou oživeny množstvím citací z povětšinou dosud nezveřejněných umělcových deníků. Důležitou součástí je komentovaný soupis autorova sochařského díla.
LADISLAV ZÍVR (1909 Nová Paka –1980 Ždírec u Staré Paky - po celý život usiloval o jednoduchost a plnost tvarů, ale tento svůj ideál, převzatý i z rodové hrnčířské tradice, zároveň od počátku prověřoval nejrůznějšími zatěžkávacími zkouškami. Důkazem je celý Zívrův komplikovaný vývoj od pozdního kubismu přes surrealismus, gutfreundovský civilismus, symbolicky laděný spiritualismus a tvorbu v duchu Skupiny 42 až k imaginativní plastice. Sochař se tu různými cestami snažil proniknout k tomu, co dosud zůstávalo skryté, a doufal, že umění tak může doplnit objevy novodobé vědy.

Ivar Ekeland napsal veselý příběh o Hotelu Nekonečno a jeho hostech, Číslech. Příběh, který je doplněn půvabnými obrázky Johna O'Briena, velmi přístupným způsobem vysvětluje pojem nekonečna a potěší bez ohledu na věk všechny, které zajímá matematika.

V takovém hotelu jste ještě nikdy nebyli. Můžete jit,kam chcete, a všude jsou další a další chodby a další pokoje. I když je v tomhle hotelu úplně plno, vždycky se tam pro vás najde místo. Jak je to možné?
V téhle knížce se to dozvíte. Na chodbách hotelu můžete občas potkat Kočku, které spousta věci vrtá hlavou . . .
Jestlipak na ně Kočka přijde?

Publikace ZÓNA připomíná nezávislé umělecké aktivity, které v letech 1981 – 82 realizoval Jiří Sozanský v pomalu mizejícím městě Most, které muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí. Jeho likvidace byla největší kulturní a ekologickou katastrofou té doby.
Jiří Sozanský ve svých doprovodných textech podává svědectví o tom, za jakých podmínek a z jakých motivů projekt připravoval, které další umělce a přátele k projektu přizval a proč i po více než třiceti letech se k tématu zaniklého Mostu stále vrací.
Ve své době znamenal projekt v mizejícím Mostě významný umělecký počin, který počátkem 80.let naznačil možnosti, kterými se výtvarné umění může ubírat mimo oficiální výstavní síně, ven do prostředí, inspirující svou dramatičností. Výtvarné artefakty byly postupně, spolu s celým městem Most, srovnány se zemí a tak zůstávají jako memento ve fotodokumentaci, kresbách autorů a filmu a také ve vzpomínkách těch, kteří měli odvahu se na místo vypravit. Významnou část publikace, kromě obrazového materiálu, tvoří dopisy a básně Emila Juliše, se kterým se Jiří Sozanský setkal v roce 1981. Tyto texty, stejně jako texty dalších účastníků a pamětníků projektu v Mostě, dobře ilustrují atmosféru doby.
Z podnětu Jiřího Sozanského vznikla básnická sbírka Emila Juliše ZÓNA reagující přímo na výtvarný projekt, který ve vyprázdněném a pomalu odstřelovaném městě Jiří Sozanský s přáteli vytvářel.
Publikaci otevírá dopis Jiřího Sozanského ze srpna 1981, ve kterém svému profesorovi Jiřímu Kotalíkovi, řediteli Národní galerie, sděluje svoje zážitky a postřehy z devastovaného města Most i motivy, které ho vedou k podstupování rizik při realizaci environmentálních akcí přímo na místě.
Kromě textů Jiřího Sozanského a Emila Juliše jsou v publikaci texty historiků umění Jiřího T. Kotalíka, Ivana Neumanna, Jiřího Šetlíka a Aleny Potůčkové, fotografů, kteří akce dokumentovali Jiřího Putty a Ivana Dolejška, filmaře Michala Baumbrucka, jehož dokument Evakuace zaznamenal postupné mizení města i s uměleckými artefakty, spisovatelky Edy Kriseové, architektů Jiřího Borla, Petra Kováře a Davida Vávry, básníka Taša Andjelkovskiho a dalších pamětníků, kteří se akcí v Mostě účastnili, či se s nimi setkali jako diváci.
Závěr publikace pak uzavírá text Jiřího Sozanského, ve kterém se opět vrací k osobnosti prof. Kotalíka a jeho významu pro kulturní život v dobách normalizace.