Známý historik Petr Koura ve své knize popisuje, jak se československá společnost po roce 1945 vyrovnávala s nacistickou okupací, jak byly klíčové události protektorátu v jednotlivých poválečných dekádách připomínány, ale i zkreslovány a ideologicky zneužívány.

S vypuknutím Pražského povstání zanikl Protektorát Čechy a Morava, neskončily však jeho dějiny. Jejich součástí je i tzv. druhý život protektorátu, který trvá až do dnešní doby. Fakticky hned v prvních hodinách po skončení bojů s nacistickými okupanty vznikají na místech, kde umírali bojovníci Květnového povstání, pomníky, které mají uctít jejich památku a připomínat jejich oběť. Hned v prvních dnech po skončení okupace se začíná hovořit o tom, kdo je a není „hrdina“, přičemž někteří takto označení lidé později skončí dosti tragicky. Právě tématem vzpomínání na období protektorátu a jeho připomínání ve veřejném prostoru se zabývá kniha historika Petra Koury. Formou několika esejů se snaží nahlédnout, jak bylo v průběhu uplynulých desetiletí vzpomínání na dobu okupace formováno (a deformováno) momentálně vládnoucím režimem. Kniha tak vypráví mimo jiné o tom, jak hluboce je období protektorátu v české kolektivní paměti zakořeněno dodnes.

Příběh nacisty, který byl v norimberském procesu obžalován a souzen jako hlavní původce takzvaného Generálního plánu pro východ.

Tato kniha je vyprávěním Bettiny Meyerové o jejím pátrání po minulosti vlastního dědečka Konrada Meyera, vysokého důstojníka SS a přesvědčeného nacisty. Člověka, který nesl rozhodující odpovědnost za vypracování takzvaného Generálního plánu pro Východ, jehož cílem byl násilný přesun a případná likvidace celých velkých skupin obyvatelstva a změna demografického uspořádání východní Evropy ve prospěch Němců během druhé světové války a po ní. Konrad Meyer byl obžalován a souzen na 8. následném norimberském procesu, kde byl následně osvobozen. Přestože i po válce zastával nacionálně socialistické myšlenky, mohl přednášet zemědělskou problematiku na Technické vysoké škole v Hannoveru, kde byl uznávaným profesorem.

Ačkoli autorka není vystudovanou historičkou, pokusila se za pomoci archivních materiálů, dokumentů dosud nezveřejněných (například vlastního životopisu Konrada Meyera) i vzpomínek členů rodiny a pamětníků z řad obětí holokaustu sestavit životopisnou skicu Konrada Meyera a zároveň vylíčit své zážitky, zkušenosti a často velmi stísňující a zraňující pocity, které si během let svých bádání zapisovala. Kniha Bettiny Meyerové je pokusem vyrovnat se s historií nejen své rodiny, ale i s temnou etapou německých dějin, na níž se její dědeček významně podílel, aniž by nad tím až do konce svého života projevil byť jen sebemenší stín lítosti.

Kniha Stručné dějiny španělské kultury je postavena na nápadu zpřístupnit čtenáři kulturní dějiny země prostřednictvím dvacítky španělských měst, která v určitém historickém období měla vliv na směřování země, nebo takových měst, odkud vyzařovalo poselství děl některé z významných osobností španělského malířství, literatury či filosofie.
Každé z pojednaných měst je spojeno s některou kulturní či literární osobností, z nichž mnohé ovlivnily myšlení španělské společnosti a mnohé z nich měly přesah i za hranice této země, jejíž kulturní bohatství je u nás pro mnohé ještě stále velkou neznámou.
Tak například Santiago de Compostela je spojeno se jménem spisovatelů Álvara Cunquiera či Ramóna del Valle Inclána, Toledo s překladatelskou školou, skrze niž do Evropy proudilo řecké vědění a filosofie, Córdoba zase s věděním a se spisy židovských a arabských učenců (Maimonides, Averroes), Gijón s osobností osvícenského myslitele Gaspara Melchora Jovellanose, Mallorca zase s literárním modernistickým hnutím a významnou generací 1898, k níž patřil i známý filosof překládaný do češtiny José Ortega y Gasset.
Esejistická kniha Garcíi de Cortázara ukazuje, že kultura, malířství a zejména literatura jsou tím, co z dějin přetrvá a že poté, co se přeženou historicky bouřlivé události, výtvory lidského ducha a umu jsou tím jediným, co jako odkaz dalším generacím přetrvá pro další období.