Zkostnatělý komunistický režim neuměl v perestrojce najít východiska a bez sovětské pomoci si nevěděl rady. Na státu nezávislé skupiny občanů, včetně československého undergroundu, naopak vyvíjely nebývalou aktivitu. V letech 1987 a 1988 proběhly desítky ilegálních koncertů undergroundových, punkových a metalových kapel, vznikaly petice, organizovaly se protestní demonstrace. Lidé dávali čím dál hlasitěji najevo, že nechtějí žít v nesvobodné zemi.

Jedním z největších podniků undergroundu měl být v září 1987 Východočeský Woodstock ve Volanově (nyní část Trutnova), rozehnaný Státní bezpečností ještě před jeho začátkem. V reakci na to Ivan Martin Jirous sepsal manifest, v němž důrazně požadoval dodržování lidských práv, k čemuž se režim zavázal. Největší protirežimní podpisovou akci nejen za období normalizace, ale za celé období komunismu zorganizoval křesťanský aktivista Augustin Navrátil. Jeho petici, Moravskou výzvu z konce listopadu 1987, požadující náboženskou svobodu, podepsalo 600 tisíc lidí. Náboženská a občanská práva požadovalo také na osm tisíc lidí na bratislavské Svíčkové demonstraci. Poklidné shromáždění na Velký pátek roku 1988 brutálně rozehnali příslušníci Veřejné a Státní bezpečnosti.
Československá socialistická republika byla držitelkou smutného primátu: stala se jedinou zemí východního bloku, v níž na konci osmdesátých let zemřel politický vězeň. Několikrát vězněného disidenta Pavel Wonka, navzdory jeho špatnému zdravotnímu stavu, poslala Marcela Horváthová, soudkyně Okresního soudu v Trutnově do vězení, kde 26. dubna 1988 zemřel.

V reportážích ze srpna 1934 popsal Jiří Hejda změny, kterými procházelo Německo po nástupu nacistů a zejména po tzv. Noci dlouhých nožů. O rok později, v roce 1935, pak mapoval situaci v Československém pohraničí, které se potýkalo se značnými ekonomickými problémy.

Při psaní reportáží vycházel Jiří Hejda z osobních zážitků a rozhovorů. Zajímalo ho, jak se Němci k nacistickému režimu stavěli, hovořil s jeho stoupenci, včetně nejvyšších funkcionářů, i s jeho odpůrci. Všímal si těžkého postavení německých Židů, pokoušel se popsat, jak na stávající režim reagují různé vrstvy německé společnosti (dělníci, podnikatelé, živnostníci, apod.). Vznikl tak zásadní záznam německé každodennosti v době rodící se nacistické nadvlády.
Text Bída v pohraničí upozorňuje na neutěšenou, v některých případech přímo katastrofální hospodářskou situaci v pohraničních oblastech Československa v polovině třicátých let minulého století. Na základě podrobného studia hospodářských ukazatelů a odborné literatury Hejda analyzoval a popsal nelehkou situaci průmyslu a živností, bankroty, nezaměstnanost a odchody tamních obyvatel za prací do sousedního Německa. Hlavní důvod krize viděl Hejda v dlouhodobém zanedbávání pohraničních regionů ze strany české vlády.

Sovětský svaz se před okolním světem pyšnil perestrojkou a glasností, ale za ploty gulagů byli stále vězněni lidé za své názory.

Kniha Svatá temnota. Poslední dny gulagu je založená na faktech, osobních prožitcích autora, který byl od roku 1984 vězněn v internačním táboře v Mordvinsku, kam byl poslán za protisovětskou činnost. Ačkoliv jde o téma závažné a strastiplné, Levan Berdzenišvili popisuje léta strávená v gulagu jako nejkrásnější ve svém životě. „Kde jinde jsem se mohl potkat se všemi těmi muži, tak pečlivě shromážděnými KGB?“ klade si řečnickou otázku, na níž si současně sám ve svém textu odpovídá. V jednotlivých kapitolách vytváří galerii portrétů spoluvězňů - Gruzínů, Ukrajinců, Rusů, Arménů, Estonců a dalších reprezentantů žaláře národů, občanů všech společenských vrstev, převážně však intelektuálů. Osazenstvo gulagu za časů Andropova, Černěnka a Gorbačova čtenáře této knihy zasáhne. Vězňové si recitují řecky Iliadu, umějí dohromady desítky jazyků, vynalézají, hladoví, nuceně pracují. O ruském medvědovi vědí mnohem více, než si umíme představit. Tam venku běží perestrojka a glasnosť, ale gulagu se to netýká. Navzdory nepřízni osudu ale Berdzenišvili píše svůj příběh s humorem, ironií a optimismem. Vznikl tak živý obraz sovětské společnosti, která se těsně před vlastním zhroucením proměnila v obrovské absurdní divadlo.