Královna hor je důvěrná přezdívka nemoci, jíž trpí pětačtyřicetiletý obyvatel pečovatelského ústavu pan Turin. Bývalý úspěšný podnikatel v oboru IT, bezdětný, spokojeně ženatý, onemocněl v 27 letech roztroušenou sklerózou. Od té doby se jeho život beznadějně hroutí. Ve 32 letech zůstal upoután na invalidní vozík, o čtyři roky později se stal jeho novým domovem pečovatelský ústav. Ze společenského požitkáře Roberta Turina se tak stal „pan Turin“, odkázaný na cizí péči. Žije si tam po svém a nový domov má vlastně rád. Ignoruje, co se mu nezamlouvá, v ústavní kavárně popíjí veltlínské, laškuje se sestřičkami, debatuje s dávno mrtvým kocourem. Svůj příběh vypráví ve třetí osobě, jakoby o někom jiném. Občas si přehrává dialogy, které by mohl se svým okolím vést, v replikách si sděluje reakce ostatních na vlastní myšlenky, polemizje s nimi. Po celou dobu důsledně sleduje jediný cíl: sehnat někoho, kdo by ho odvezl do Švýcarska, kde je povolená asistovaná sebevražda. A myslí to smrtelně vážně.

Svébytně napsaný román nepostrádá černý humor ani laskavé emoční zaujetí.

Úplně obyčejný člověk, jeho úplně obyčejný život a jeho zcela obyčejný konec. Ale román Lukase Bärfusse je všechno jiné než obyčejný. Neboť v něm vypráví o sebevraždě svého bratra. Přestože se jedná o poměrně častý způsob smrti, jakmile na ni ve společnosti dojde řeč, mlčí se. Pozůstalí přitom bojují s otázkami, na něž nenacházejí odpověď, začnou prověřovat minulost, současný život a jeho smysl. Lukas Bärfuss se zamýšlí nad bratrovým osudem a dochází k tomu, že ho vlastně téměř neznal. Proč mu ve skautu říkali Koala? A neovlivnila tato přezdívka jeho podivný osud? Jak koalové vlastně žijí? Jaká byla role zvířat, která dnes vymírají, při kolonizování Austrálie? A je vlastně možné žít bez ctižádosti? Není sebevražda něčím logickým a pochopitelným?

Literarizovaná biografie s autobiografickými prvky rakouského autora a nositele Büchnerovy ceny Josefa Winklera s názvem Knížka chovance Jeana Geneta je poutavým vyprávěním o životě známého zloděje a spisovatele Jeana Geneta. V první kapitole hledá vypravěč Genetovo smrtelné lože, v poslední dlouho pátrá po jeho hrobě v Maroku. V řadě kapitol mezitím líčí Winkler Genetův život a psaní a jeho pohled se soustřeďuje zejména na osudy „chovance“, tedy na jeho dětství a mládí u pěstounů a v pečovatelských ústavech. Jde o strhující a zčásti otřesné svědectví o životě sirotka na pomezí bídy a lidské krutosti a lhostejnosti, kde obtížně klíčí i náklonnost a láska. Z nelítostného prostředí raných počátků se Genetovi podařilo uniknout a dosáhnout obdivuhodného uznání a literárního věhlasu.