Gustav Mahler je hudební skladatel, který stojí na důležitém předělu mezi tradiční a novou hudbou, konkrétně mezi tonální a atonální kompoziční technikou. Přišel s mnoha novinkami, zůstával však ještě spjat s minulostí – jeho ideálem byl Richard Wagner. Díky původu v inspirativním prostředí jedné z rakouských provincií, kde se mísily vlivy české, židovské a německé kultury, získal Mahler dar neobyčejné citlivosti, která mu umožňovala tušit budoucí zlomy a hrozby a ty intuitivně vkládat do svých děl. To bylo důvodem, proč mu často současníci nerozuměli a proč on sám věděl, že jeho hudba bude pochopena až za padesát let, jak jednou poznamenal. Oblouk, který takto sevřel komplikovaný vývoj nové doby od Gustava Mahlera až po dobu dnešní je v mnoha ohledech plný zajímavých problémů, které se bezprostředně týkají i nás. To poskytuje příležitost podívat se na Mahlerovu tvorbu v širším měřítku, a to s ohledy filosofickými, kulturními a duchovními spíše než úzce muzikologickými. Nabízejí se zde ke konfrontaci otázky po povaze přírody a po našem přístupu k ní v současné technické epoše, po možnostech užívání jazyka k jejímu popisu, po zbožnosti v době vyprázdněných náboženství, po společenských či politických důsledcích lidského jednání, po reakcích na zrod a zánik moderny, po požadavcích na nový styl komponování či myšlení, po osobním vyrovnávání se s podněty složité doby.

Kniha je v českém prostředí první takto komplexně pojatou monografií o Gustavu Mahlerovi.

Publikace je věnovaná Jurkovičovým projektům v lázních Luhačovice a to jak postaveným, tak nepostaveným. Třetí vydání je doplněno nově textem o Slunečních lázních a jejich rekonstrukci a také fotkami jak vypadají po opravě.

„Bolo asi mojím osudom, že som sa toľkokrát v životě stretol s ľuďmi, ktorí mali pre moje práce ďaleko viac nadšenia než peňazí na ne potrebných. Tak to bolo aj s drom Parmom na „Pustevniach“, s drom Veselým a s Luhačovicemi. Keby dr. Veselý bol mal prostriedky a správu kúpelnej společnosti za sebou, bol by uskutečnil Luhačovice, o akých sme snili. Za všetko krásne, čo urobil a chcel eště vytvoriť, dožil sa mnohej nevďaky ...“
Dušan Jurkovič

Psát haiku jako slabikovou skládačku, brát je jako Tetris nebo sudoku, je veselé a zábavné. Ale pokoušet se psát haiku jako poezii je těžké, skoro bolestivé. Člověk brzy zjistí, že počet slabik je ten nejmenší problém. Počet slabik se dá odpracovat, to ostatní, to se odpracovat nedá, to buď přijde, nebo nepřijde.