Alena Nádvorníková je historička umění, členka Surrealistické skupiny v Československu. Šíře jejích aktivit je neuvěřitelně široká - věnuje se teoreticko-kritické činnosti, mimo jiné objevila pro českou veřejnost fenomén art brut; byla kurátorkou mnoha výstav, je autorkou několika básnických sbírek, editorkou knih převážně se vážících k surrealismu a zejména výsostnou kreslířkou. Její kresby si nelze nezapamatovat. Vryjí se do paměti hned napoprvé svou zneklidňující naléhavostí. Rozrušují, a přitom volají po soustředěné pozornosti. Jdou proti srsti tomu, co bychom mohli vnímat jako vnějškově líbivé. Drásají, současně však i zacelují. Chaos je v nich opakovaně vytvářen, a vzápětí zklidňován a zvládán. Jsou dílem spontaneity i kritického postoje. Nic v nich není vposled náhodné, ačkoli vznikají z jedinečné náhody daného okamžiku. Vším, co je jim vlastní, protestují proti intelektuálnímu výkladu, současně však poskytují prostor k téměř nekonečnému počtu asociací a interpretací.

Kniha vycházející ke stejnojmenné výstavě v Západočeské galerii v Plzni vystavující rozsáhlou soukromou sbírku Skupiny 42 nabídla historičce umění Marii Klimešové novou příležitost zabývat se proslulým fenoménem českého moderního umění. Je logicky členěna do tří částí - předskupinové, válečné a poválečné, uzavírající se rokem 1948. V rámci jednoduchého chronologického řešení je skupinová poetika stylově a tematicky charakterizována a konfrontována s dobovým výtvarným kontextem. Experimentální charakter raných prací ze třicátých let ukazuje silné individuality začínajících umělců, kteří v prostoru mezi surrealismem a kubismem hledali vlastní výraz. Válečný příklon k civilismu a poválečné směřování k experimentu, resp. figurativnímu znaku je představen kompletním souborem pozoruhodných obrazů, kreseb, fotografií, grafik a drobných plastik všech členů Skupiny (Gross, Hák, Hudeček, Matal, Kotík, Lhoták, Smetana, Souček, Zívr). Dosvědčují různorodost autorských východisek, která později výrazně ovlivnila poválečnou výtvarnou generaci. Kniha obsahuje výběrový soupis výstav a biografie jednotlivých členů skupiny 42.

První obsáhlá monografie věnovaná Růženě Zátkové (1885-1923), malířce, jejíž životní osudy i umělecká tvorba jsou v mnoha ohledech výjimečné. Od roku 1910 žila a pracovala v okruhu italských futuristů a ruské avantgardy, znala se například s Umbertem Boccionim, Giacomem Ballou, Filippem Tommasem Marinettim, Natálií Gončarovou, Michailem Larionovem, Igorem Stravinským. Tyto kontakty a umělecky podnětné prostředí ji dovedlo k novátorské experimentální tvorbě - abstrakci a materiálovým asamblážím s kinetickým prvkem, jež v tehdejším českém prostředí nemají obdobu. Avantgardní tendence vyvažuje primitivizujícími a dekorativními kompozicemi, které se obracejí k neměnnému základu umělecké tvorby. Dílo neprávem zapomenuté Růženy Zátkové se touto knihou vrací téměř po stu letech do kontextu české i evropské kultury.