Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“.

Autor ve sbírce Zboží osvědčuje svou výrazovou přesnost, s níž je schopen ve výbušných jazykových zkratkách zachycovat rozpolcenost, nejistotu, ubohost a paradoxy provázející čas lidského života, ve kterém „cosi ... Náhle ... umrzne a padá / Roztříští se to a poraní“, avšak vzápětí, když „kusem léta je míchán dnešek, / vedrem toho chřadnoucího léta / jsou rány zaceleny“.

Jak už napovídá název sbírky Zboží, motivy sbírky vycházejí ze sféry „spotřebnosti“, provázející blahobytnou společnost. V názvu sbírky se ozývá také názvuk obratu „Z boží milosti...“

Je to schopnost, jíž poezie otevírá cestu: uvidět něhu, „úsměv maminky“, který „mezi zuby rozdrtí / sebemenší příznak trudomyslnosti“, a „roztřesené tučné zakulacené břicho otce“ proměnit v „těžítko na zpěv“.

Souborné vydání autorových povídek

Brazilský spisovatel, novinář a politolog B. Kucinski (nar. 1937) otevírá ve své románové prvotině z roku 2011 trauma, s nímž se brazilská společnost dosud nevyrovnala: otázku lidí, kteří z politických důvodů zmizeli během období vojenské diktatury vládnoucí v letech 1964–1985 a jejichž osud je i několik desetiletí poté stále neznámý. Román vychází ze skutečné události z dubna 1974, kdy byli z politických důvodů státními represivními složkami uneseni a posléze zavražděni autorova o pět let mladší sestra Ana Rosa Kucinski Silva, učitelka chemie na Saopaulské univerzitě, a její manžel, fyzik Wilson Silva, oba tajní členové ozbrojené levicové protivládní guerillové organizace Národně osvobozenecká aliance (ALN).

Písmeno K., jímž je pojmenována hlavní postava románu a které tvoří i jeho název, lze chápat jako iniciálu příjmení autorova otce, polského Žida, který v roce 1933 emigroval do Brazílie. Současně je aluzí na Josefa K., protagonistu Kafkova románu Proces. Kucinského román zachycuje atmosféru absurdna panující v totalitním systému, v jehož labyrintu jedinec není schopen dobrat se pravdy a spravedlnosti. V obou dílech je jedním z leitmotivů pocit viny. Tak jako s sebou z neznámých důvodů odsouzený Josef K. vláčí nejasnou vinu, tak i K. cítí vinu za to, co se jeho dceři stalo. Vyčítá si, že jí kvůli své vášni pro jazyk a literaturu jidiš nevěnoval dostatek pozornosti, nevšiml si změn v jejím chování, neuvědomil si hrozící nebezpečí. Obviňuje se, že netušil o jejích politických aktivitách. Cítíme, že k „selhání“ K. přispěla nejen jeho intelektuální sebestřednost, ale možná i jakási vnitřní rozpolcenost imigranta, který lpí na minulosti a kultuře svých předků a není s to plně vnímat přítomnost.