V roce 1982 vydal Petr Rezek v Jazzové sekci knihu Tělo, věc a skutečnost v současném umění, v níž předložil přednášky a studie z let 1976–1981. Zachycují, jak píše v předmluvě, jeho osobní vztah k umění – v autorově případě vztah filosofický. Nejde však jen o přístup k uměleckému dílu. Rezek chce – jak vystihuje mottem svazku – prostřednictvím myšlení naučit vidět něco, co jsme schopni nahlédnout všichni. Stejnými slovy by bylo možné uvést i tento svazek K teorii plastičnosti, v němž se autorova pozornost zaměřuje na sochu. Výchozí materiál analýz zde představují díla amerických minimalistických sochařů – demonstruje na nich, co je plastičnost a v čem se odlišuje od plastičnosti soch evropského klasického sochařství. Dále se zabývá situacemi Georga Segala a otázkou takzvaného překračování estetické hranice. Sleduje postupy, které používají Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Karel Nepraš či Stanislav Podhrázský, a ukazuje je jako různé přístupy k plastičnosti. Problému plastičnosti se autor věnuje přes dvacet let a v jedenácti studiích zde předkládá svá zkoumání.

Podstatným zdrojem vypravěčského díla francouzského spisovatele Marcela Jouhandeaua (26. 7. 1888 – 8. 4. 1979) je rodné městečko Guéret v Limuzínsku. Autor je časem přezval na Chaminadour. Jouhandeau zachycuje skutečné, žijící postavy. Ale vybírá si, sahá po tom, v čem postřehuje metafyzický přesah, onu polohu „na hraně“, na ose mezi dobrem a zlem, nebem a peklem, s níž má tak silnou osobní zkušenost. Jeho styl tím získává zvláštní osobitost, jakousi přímočarost a někdy až krutou strohost, jež bez potřeby jakéhokoli autorského komentáře dokáže ukázat realitu zároveň i s jejím metafyzickým dosahem. Přeložila Věra Dvořáková.

Kniha soustřeďuje veškerou původní Franzovu tvorbu – eseje, kritiky, glosy a polemiky. Mezi nimi patří k nejvýznamnějším precizně argumentované texty o dílech Konstantina Biebla, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Jana Čepa a Jaroslava Durycha. Odeslaná korespondence zahrnuje dopisy z třicátých let, adresované přátelům Vlastimilu Vokolkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Janu Zahradníčkovi, Františku Halasovi, Janu Hertlovi, i pozdější dopisy, které psal Franz z totálního nasazení v Lipsku Cyrilu Merhoutovi a rodině. Knihu doprovází doslov Miloše Doležala, bibliografe, komentáře a fotografická příloha.