Milan Kopřiva (1929–1997) patřil bezesporu k našim nejlepším knižním úpravcům, ale publikace věnovaná tomuto archaizujícímu novátorovi zde doposud chyběla. Kniha Bez slávy a fanfár se pokouší toto prázdné místo zaplnit, a to jak prostřednictvím esejistického úvodu Karla Halouna, který se zamýšlí nad tím, čeho se to vlastně v oblasti knižní úpravy Kopřiva dopouští, tak rozsáhlejším komentářem Jaroslava Tvrdoně (editora svazku) k vybraným Kopřivovým úpravám knižních edic i k některým jednotlivým publikacím. Přílohy pak obsahují kratší texty Kopřivových současníků (Karla Fabela, Bohuslava Holého, Petra Hory-Hořejše) věnované jeho osobnosti a dílu a rovněž vybrané texty samotného Milana Kopřivy, které se týkají jeho řemesla a také reprezentují jeho novinářské období po roce 1989.

Obhajobou disertační práce Gogol a anglický román 18. století ukončil Jiří Weil (1900–1959) v roce 1928 studium slovanské filologie a srovnávacích dějin literatury na FF UK. Vedoucím práce byl Václav Tille, oponentem F. X. Šalda.

Weil ve své disertaci – v souladu s proklamovaným komparatistickým zaměřením – usouvztažňuje vývoj anglického romanopisectví 18. století s vývojem díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V interpretačních postupech, ve způsobu práce s konkrétními texty a ve vysoké míře citlivosti k jemným textovým nuancím se poodkrývají schopnosti, které Weil uplatnil později ve svých reportážích, v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce a i v poválečných románech.
Podrobným a poctivým uvažováním o Gogolově díle si Weil připravil půdu pro vlastní uměleckou tvorbu. Zpřístupnění textu Weilovy disertace tak umožňuje z nové perspektivy vnímat i Weilovo beletristické dílo. Zároveň některé poznatky a úvahy, jež se staly součástí disertace, Weil uplatnil ještě před jejím sepsáním v přehledových studiích o ruské literatuře, jež byly zveřejňovány v periodikách a jež jsou součástí svazků Spisů 1, 3 a 8.
Edice je doplněna vydavatelským aparátem a rejstříky

Jak by zněl soundtrack k období změn přelomu osmdesátých a devadesátých let? Proč byly některé hudební žánry chápány jako progresivní a jiné naopak jako odkazující buď k minulosti anebo těm částem společnosti, jejichž vliv bylo vhodné vytěsnit? Jaké role hrála hudba pro dobově nejvíce reflektovanou, avšak ne vždy zcela jasně uchopitelnou kategorii střední třídy? S jakou hudbou se setkala tehdy nastupující generace a co pro ni hudba znamenala? Tato kniha se snaží prozkoumat různé roviny vztahů mezi hudbou, mládeží a třídou, tedy klíčových témat kulturních studií, zatím spíše jen opatrně aplikovaných na český prostor. Vybrané období je ale charakteristické i tím, že hudba byla celou řadou aktérů chápána jako klíčová kulturní aktivita, od níž se odvíjely další významné praktiky. To se týkalo nejen žánrů vycházejících z rockové hudby, jako byla nová vlna, punk nebo metal, ale i hudební alternativy, world music a nově nastupující elektronické taneční hudby.