Soubor písňových textů známého písničkáře, prozaika, malíře a fotografa, proložený jeho vzpomínkovým vyprávěním.

Rozsáhlý román zlínského básníka zachycuje rodinnou historii, ale je současně i venkovským románem, experimentální prózou, skládačkou osudů, obrazem doby a syrovou, pravdivou výpovědí o životě několika generací žijících ve Zlíně a jeho okolí. Je to kniha velice konkrétní, pravdivá, nelaskavá i soucitná. Román je psán s mimořádným citem pro češtinu, zejména její moravské dialekty. Jaroslav Kovanda (* 1941), zlínský básník a sochař, je autorem pronikavého básnického díla, které patří k důležitým literárním objevům let devadesátých. Vedle díla básnického se zabývá i prózou, jak ukázala již jeho kniha Nejaký Jura Vičík. Román Gumový betlém, psaný více než deset let, je dosavadním vrcholem jeho literárního díla.

Stanislav Vodička (1910–1982) je znám jako autor přírodních básnických próz z okolí Tasova: Tam, kde usínají motýlové (1978), Planina ticha (1983) a Jepičí okamžiky (1990). Tyto prózy v době svého vydání zaznamenaly zcela mimořádný čtenářský i kritický ohlas. Kniha Básník Jakub Deml v Tasově je jedinečným svědectvím o životě velkého českého básníka. Její autor v úvodu k ní říká: Když mi bylo třicet pět roků, seděli jsme s Jakubem Demlem v mé dílně, a když jsem mu sdělil své výročí, tak se hlasitě rozesmál a řekl: „"To dyž mně bylo tolik let, tak jsem sekal kolem sebe hlava nehlava. Jen se hlavy kutálely."“ Čtenáři jeho knih to znají. Zaznamenávám krátký úsek jeho života. Není to nic víc než vzpomínky na Jakuba Demla v Tasově, a jestliže přece jenom někdy zabrknu o jeho pero, potom je to proto, že když jsem ho doprovázel domů a zastavili jsme se na té lávce ze dvou otesaných trámů, která vedla přes tasovský potok, a on se zadíval do vody, kde se projížděly rybky, tak jenom jako by povzdechl: „"Běličky, rybičky"“. Byla to neoddělitelná součást našich kroků. S takovým záměrem vzpomínám