Dílo Lva Lunce (1901–1924) zahrnuje menší prozaické texty, dramata, programové statě a recenze. Největšího uznání dosáhl jako dramatik. Jeho hru Mimo zákon mělo roku 1923 uvést divadlo v Petrohradě, cenzura ji však zakázala. Ve 20. letech byla tato hra inscenována na několika evropských jevištích (r. 1929 také v pražském Osvobozeném divadle v režii J. Honzla). Luncova dramatická tvorba se vyznačuje svižným dějovým tempem, scénickou promyšleností a dovedným střídáním komiky a tragiky, ironie a patosu. L. Lunc ve svých textech vykresluje chaos revoluční doby, proměnu lidské individuality pod vlivem moci a demytizuje rovnostářskou sociální utopii. Mezi jeho povídkami najdeme humorné grotesky satiricky ztvárňující novou sovětskou realitu a její ideologická klišé, prózy zabývající se reflexí židovské identity a stylizované starozákonní příběhy. Přeložila Hana Svobodová.

Kniha Jiřího Pistoria Doba a slovesnost je rozsáhlým výborem z autorových studií a kritik. Jeho cizojazyčné texty jsou zde vůbec poprvé publikovány česky. J. Pistorius se ukazuje jako pozorný čtenář, který ke svým zjištěním dochází na základě detailního rozboru děl jednotlivých autorů. Zvláště ve studiích o francouzsko-německých literárních vztazích první poloviny 20. století či o ohlasu na díla francouzských spisovatelů v poválečném Československu se J. Pistorius zabývá mnohdy jinde nezpracovanými tématy. Úsilí o co nejširší zachycení kontextu a zdrojů jednotlivých motivů je příznačné i pro jeho materiálově bohaté a metodologicky vzorové komparatistické studie (viz například „Bájné téma českých Amazonek ve francouzské a německé literatuře“ z roku 1957). Součástí výboru je rovněž úplná bibliografie Jiřího Pistoria a rozsáhlý rozhovor, v němž se autor vrací k době protektorátu a své práci na šaldovské bibliografii, k poválečné spolupráci s V. Černým a J. Mukařovským, k exilovým setkáním s Janem Čepem, Egonem Hostovským ( J. Pistorius je editorem sborníku Padesát let Egona Hostovského /1958/) či Janem M. Kolárem, k okolnostem svého vstupu do západního literárněvědného prostředí, k pozadí vzniku svých knižních publikací a v neposlední řadě mluví i o svém pojetí komparatistiky. Cizojazyčné texty z francouzských, německých a anglických originálů přeložili Vlasta Dufková, Gabriela Chalupská, Josef Fulka, Václav Jamek, Zuzana Jürgens, Zora Obstová, Petr Onufer, Jiří Pelán, Pavel Štichauer a autor.

Příkladné povídky, jejichž titul odkazuje k tradici středověkého exempla i k Příkladným novelám Miguela de Cervantese, představují českému čtenáři jednu z největších osobností portugalské literatury 20. století, Sophii de Mello Breyner Andresenovou (1919-2004). Tato velká lyrická básnířka (za svou tvorbu obdržela roku 1999 prestižní Cam?esovu cenu), zároveň ale též katolická aktivistka, aktivně zapojená do hnutí odporu proti salazarovské diktatuře, je v šedesátých letech napsala především ze vzdoru proti tehdejším společenským poměrům. Autorčin vnitřní protest se tu však mocí básnického slova přetavil ve stylově průzračné prózy, které k nám v nadčasových obrazech a podobenstvích promlouvají o celoživotním zápasu, do něhož je postaven člověk hledající prosté a trvalé hodnoty v pokřiveném světě. Kniha vychází jako 3. svazek edice Lusobrazilská knihovna. Přeložila Desislava Dimitrovová. Doprovodnou studii napsala Silvie Špánková. Chronologii doby a díla sestavila Šárka Grauová.