Svazek obsahuje prózy Nikoho tam nepotkám (1960–1961) a Cesta k Cerekvi (1960–1962, respektive 1963), překlady básní Arthura Rimbauda, Emily Dickinsonové, Georga Trakla a Gottfrieda Benna a publikované, avšak do knižně vydaných celků nezařazené básně. Soubor překladů je v tomto vydání rozšířen a jejich znění kriticky revidováno. Součástí knihy je ediční poznámka a Abecední soupis všech básní Zbyňka Hejdy podle názvů a incipitů.

Zbyněk HEJDA (2. února 1930 v Hradci Králové – 16. listopadu 2013 v Praze), básník, překladatel, historik, editor. Vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě UK (1949–1953), kde působil do roku 1958 jako asistent. V letech 1958–1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby a v letech 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Po vyučení knihkupcem byl zaměstnán v antikvariátu, odkud musel kvůli podpisu Charty 77 odejít (1979). Od roku 1979 se aktivně účastnil práce ve VONS. V letech 1981–1989 pracoval jako domovník, 1990–1995 přednášel kulturní antropologii a vedl semináře na katedře etiky v Ústavu humanitních věd 1. Lékařské fakulty. Vydal básnické sbírky Všechna slast (Mladá fronta 1964, vč. sbírky A tady všude muziky je plno; samostatně Kruh/RR/KDM, obě 1993), Blízkosti smrti (zakázáno 1970; samizdatově KDM 1978; PmD 1985; Kruh/RR/KDM 1992; francouzsky jako Abord de la mort précédé de Je n’y rencontrerai personne, Fissile 2010), Lady Felthamová (samizdatově KDM 1979; Kruh/RR/KDM 1992; francouzsky jako Lady Feltham suivi de trois poemes, Différence 1992; německy jako Lady Feltham, Korrespondenzen 2002), Pobyt v sanatoriu (Kruh/RR/KDM 1993) a Valse mélancolique (Petrov 1995; francouzsky: Cheyne 2008). Soubor sbírek vyšel v knize Básně (Torst 1996). Prázdninové deníky z let 1960–1962 obsahuje svazek Cesta k Cerekvi (Triáda 2004) a výbor ze snů kniha Sny... (Edice Revolver Revue 2007). Převody básní E. Dickinsonové, G. Trakla a G. Benna shrnul do knihy Překlady (Aula 1998). K vydání připravil vzpomínky Šimona Welse U Bernátů (samizdat 1987, Torst 1993, nové vydání pod titulem U „Bernatů“, Triáda 2011) a spolu s V. Färberem a A. Petruželkou sbírku Ivana Blatného Pomocná škola Bixley (samizdat 1982, Torst 1994, Triáda 2011). Trojdílné souborné vydání Knih Z. Hejdy zahrnuje Básně (Triáda 2013), Prózy a překlady (Triáda 2013) a Kritiky a glosy (Triáda 2012).

Kniha představuje reprezentativní průřez Staigerovým (1908–1987) celoživotním dílem. Kromě nejproslulejší knihy, Základních pojmů poetiky, výbor obsahuje autorovy programové studie a články, curyšský proslov s následným polemickým ohlasem i ukázky z korespondence a vzpomínek. Tři oddíly knihy dokládají Staigerův myšlenkový přínos ve třech nejdůležitějších, vzájemně se prolínajících oblastech: první je svědectvím Staigerova pokusu o vytvoření antropologicky fundované poetiky, druhý přináší texty věnované – především v dialogu s filosofií M. Heideggera – problematice literární hermeneutiky, ve třetím jsou zahrnuty texty vymezující Staigerův osobitý koncept stylu a zabývající se otázkou estetického hodnocení literárních děl.

Vyprávění o mladém mnichovi bratru Theofanovi ze Sept-Fons napsal otec Samuel, nynější převor kláštera v Novém Dvoře, několik týdnů po jeho smrti v roce 1989 jako svědectví o souboji se zákeřnou nemocí. Když bezmála dvacet let po těchto událostech pročítal český překlad, došel k závěru, že biblický obraz, kterým by se dal vystihnout životní osud tohoto mladého mnicha, je unesení proroka Elijáše na ohnivém voze. Bůh vzal bratru Theofanovi s překvapivou silou vše, co mu dal, a on se podvolil.