Knihkupectví Ostrov

Příběh dvou odbojářů a jejich dětí, které po desetiletích spojila fotografie s mladou dívkou.
Když roku 1984 zemřel ve Velké Británii bývalý voják československé zahraniční armády František Příborský, našla jeho britská rodina v pozůstalosti starou fotografii malé dívky v kroji. Nikdo z příbuzných netušil, kdo je na snímku zachycen, a záhadu neobjasnili ani čeští příbuzní. Tajemství fotografie se podařilo odhalit až o pětatřicet let později díky zveřejnění historického článku o protinacistické odbojářce Marii Pětrošové. Ta s Příborským krátce před vypuknutím druhé světové války pomáhala uprchlíkům z protektorátu. Zatímco ona byla zatčena a zemřela v koncentračním táboře, jemu se podařilo utéct a zapojit se do zahraničního odboje.
Jejich společný příběh upadl v zapomnění a celou pravdu dlouho neznaly ani jejich vlastní děti. Kniha rozplétá nejen dramatické osudy obou odbojářů, ale sleduje i paralelní životy jejich potomků – dcery Mileny, kterou měla Marie za války s Františkem, a jeho dětí z pozdějšího manželství v Anglii. Sourozence po celá léta nedělila jen neprostupná železná opona, ale také mlčení o rodinné minulosti.

Výbor japonských básní tanka a hanka z období od 4. do 12. století představuje jednu z nejstarších a nejvýraznějších podob japonské lyriky a zároveň zachycuje proměny jejího básnického jazyka a tematického světa v průběhu několika staletí. Těžištěm knihy jsou básně ze sbírky Manjóšú, nejstaršího dochovaného souboru japonské poezie, ale zastoupeny jsou také texty z pozdějších básnických sbírek a literárních děl, například Kokinšú, Šinkokinšú nebo Ise monogatari. Vedle básní známých autorů, mezi nimiž vynikají Kakinomoto no Hitomaro, Ótomo no Tabito, Ono no Komači, Izumi Šikibu a další, kniha zachovává také množství anonymních hlasů.
Básně jsou uspořádány tematicky. Vrací se v nich motivy jara, léta, podzimu a zimy, květů, sněhu, měsíce, hor a vody, ale také lásky, milostného očekávání, odloučení, cestování, domova, rodiny, stáří a smrti. Příroda v nich není pouhou kulisou: stává se prostředkem, jímž básník vyjadřuje vlastní cit a promýšlí lidskou pomíjivost. Právě spojení přírodního obrazu s lidským prožitkem patří k nejcharakterističtějším rysům této poezie.
Výbor připravil a doslovem doprovodil Jan Jíša. Jeho překlady se nesnaží pouze převést význam jednotlivých veršů, ale zachovat také jejich stručnost, náznakovost a otevřenost. Výsledkem je poezie, která navzdory kulturní a časové vzdálenosti působí překvapivě bezprostředně: mluví o touze, ztrátě, radosti, samotě i o vědomí, že všechno krásné jednou pomine.
Druhé vydání je doplněno novým obrazovým doprovodem. Vedle faksimile rukopisné tradice Manjóšú přináší výběr děl japonského výtvarného umění z různých období. Nejde o historické ilustrace jednotlivých básní, ale o pozdější výtvarné ozvěny jejich motivů a estetického světa. Obrazový doprovod tak propojuje poezii starého Japonska s výtvarnou tradicí, která její témata – květy, měsíc, podzimní krajinu, cestu, samotu i pomíjivost – po staletí znovu interpretovala.
Písně starého Japonska tak nejsou pouze historickým dokladem dávné literatury. Jsou pozváním do světa, v němž může jediný pohled na květ, měsíc nebo podzimní krajinu otevřít prostor pro vzpomínku, lásku, smutek i úvahu o lidském životě.
Překlad Jíša Jan

Růst HDP je božstvo. Euro-americká civilizace je dennodenně před hrubým domácím produktem v pokleku. Kniha francouzského profesora je jedním z pokusů ukázat, že tímto poklusem za růstem Růstu hrozí lidské společnosti ekonomická a sociální past, ale že se dá o světě kolem nás přemýšlet jinak. Že se dokonce dá - a dokonce téměř ihned musí - něco pro nástup růstem nevystresované společnosti dělat. Podle Latoucha décroissance (de-growth) neznamená negativní růst. Takové chápání je jen dokladem uvěznění myšlení o společnosti v termínech růstu a jeho opaku. Kontrakce hospodářství bez jakýchkoliv doprovodných opatření vede k chaosu, nezaměstnanosti a zásadnímu narušení zdravotních, sociálních, vzdělávacích a i environmentálních standardů. Proto je třeba přijmout de-growth nebo a-growth ve smyslu a-teizmu a opustit tuto víru v pokrok skrze produkci a spotřebu. Cílem de-growth je "vybudovat společnost, v níž můžeme lépe žít a zároveň méně pracovat a spotřebovávat".