Říci o někom, že je kontroverzní, je dnes velice snadné a je jedno, zda takto označený naplňuje skutkovou podstatu toho slova. Ivan Sviták takový rozhodně byl. Předbíhal pomalu se posunující hranici svobody slova: realita se podobala systému rugby, kdy hráč může nahrávat pouze dozadu (nebo do strany), předhoz je porušením pravidel. Sviták nikomu nepřihrával a jako solitér se hnal dopředu, což ve většině případů skončilo hádkami se spoluhráči, snad jedině s výjimkou surrealistů. Kdo hledá, najde. Protože: Poezie je vzpoura proti skutečnosti!