Jan Křesadlo je etablován a čtenářům znám jako prozaik, romanopisec a povídkář, sám se však považoval především za básníka. Poezii psal od svých třinácti let „z tak zvaného vnitřního nutkání“, ale žádné z těchto básní nebyly dosud uveřejněny. Zatímco současná literatura se spokojuje s dělením na dvě oblasti, poezii a prózu, Křesadlo nabízí jejich, kdysi běžný, průnik: veršovanou epiku. Čtenář tu nalezne v klasické formě psané básně nejvíce připomínající dobu přelomu století, básnické moderny: čísla dekadentní, secesní, tajemné, někdy snové atmosféry a magických krajin.