Výbor z poezie francouzského básníka, esejisty a kritika umění, držitele Goncourtovy ceny za poezii.

Alain Jouffroy byl jedním z nejdůležitějších básníků, kteří otvírali dveře i okna dokořán neznámému a zpřístupňovali tak skrytá tajemství. Poezie pro něj představovala jednu z důležitých „tajných zbraní“, která není pouze duševní, ale je fyzická a může pomoci překonat hloupost a ignoranci. „Nevzdám se své koridy, budu tvé rohy dráždit / Rudou muletu stárnoucího toreadora. / Každé ráno se vynořuješ v mé aréně / Vše probíhá tak, jako bych nakonec měl skončit v tvé kůži. / Ale já svou starou kůži neprodám. Stárnu / U okna svého iBooku, v tomto bunkru / Kde psaní je jedinou metodou, jak hrát šach a dát mat“. V dopise na rozloučenou nám pak napsal: „Smrt, popravdě řečeno, je pouze stupidní iluze živých…“