Základním tématem myslitelského díla Rio Preisnera je historický konflikt s totalitarismem a speciálně pak postavení české existence v tomto konfliktu, a ještě podrobněji pak, opět v historické dimenzi, ztráta identity české existence ve střední Evropě po roce 1945.

Rukopis Speculum exilii Bohemici s podtitulem Exil a naše nynější politická filosofie dokončil Rio Preisner v roce 1980 a nyní vychází knižně v celku poprvé. Je nejen pronikavým rozborem vyhnanství jako takového (tedy nejen československého), ale rovněž analýzou soudobého politického myšlení s důrazem na myslitele české (Jan Patočka, Václav Bělohradský, Miroslav Novák, Pavel Tigrid, Václav Havel a další), ale i západní (Leszek Kołakowski, Eric Voegelin aj.). Kniha také reaguje na vznik Charty 77 a situaci v Československu po jejím zveřejnění i na následující novou vlnu politické emigrace na Západ.

Preisner své úvahy o povaze exilu a politickém myšlení odvíjí od pojmu gnóze, který je spjat s dílem významného německo-amerického politického filosofa Erica Voegelina. Celá bohatě rozvětvená úvaha je vpjata do široké významové tkáně souvislostí nejen politicko-filosofických a obecně filosofických, ale i kulturních a dějinných. České politické myšlení je tu reflektováno v souvislosti s jeho zdroji nejen z oblasti filosofie politiky, ale i filosofie jako takové. Preisner zde vede své kritické ostří zejména proti dialektickému myšlení G. W. Hegela.

Ve Speculu se Preisner pohybuje mezi dvěma póly – na jedné straně je jeho politické myšlení ukotveno v evropské a severoamerické politické kultuře, na druhé straně v českém politickém myšlení a obojí podrobuje kritice. Právě svým kritickým radikalismem je tato kniha cenná a patří k tomu nejlepšímu, co na půdě českého politického myšlení vzniklo.

Rio PREISNER (13. listopadu 1925 v Mukačevu na tehdejší Podkarpatské Rusi – 2. srpna 2007 v Indianě v USA), básník a esejista, filosof, teatrolog, germanista a překladatel. Reálné gymnázium studoval v Mukačevu a v Praze. Po maturitě pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. V letech 1945–1950 studoval na FF UK germanistiku a anglistiku, poté působil na fakultě a překládal pro nakladatelství Svoboda. V letech 1952–1954 vykonával vojenskou službu u Pomocných technických praporů, poté byl učitelem němčiny v Jazykové škole v Praze. Od roku 1965 se živil jako překladatel z povolání. V roce 1968 odešel s rodinou do USA a působil jako germanista na Pennsylvania State University, od roku 1973 jako řádný profesor. V roce 1992 odešel do důchodu a až do konce života zůstal trvale v USA. – Rio Preisner vstoupil do literatury jako teatrolog a překladatel soustřeďující se na tvorbu Johanna Nepomuka Nestroye. Brzy ale převážil jeho zájem o filosofii, politiku a náboženství. V Preisnerově díle vyniká esejistická trilogie Kritika totalitarismu (1973), Česká existence (1984), Až na konec Česka (1987), v níž analyzoval aspekty komunistické totality a její konkretizace v české společnosti 20. století. Po pádu komunismu vydal v Čechách dvoudílnou knihu Americana. Zpráva o velmoci (1992), v níž zkoumá myšlenkový a historický vývoj moderní Evropy a Ameriky. Práce O životě a smrti konzervatismu vyšla v roce 1999. Svoji poezii publikoval knižně poprvé v roce 1968 ve sbírce Kapiláry. Následovaly exilové sbírky Odstup (1977), Zvíře dětství (1978), Zasuto (1980) a Královská cesta. Palimpsest (1989). Po pádu komunismu vydal v Čechách knihy veršů Visuté mosty a Praha za časů plujících ker (obě 1992).